Pavlína (33): Dítě mi přerůstá přes hlavu. Nechápu, kde jsem udělala chybu?

S bývalým přítelem jsme se snažili několik let o dítě a já jsem stále nemohla otěhotnět. On mě nakonec opustil a našel si jinou, která mu dítě dala. Po půl roce od rozchodu jsem náhodně otěhotněla s cizím klukem z diskotéky. Navzdory všem nástrahám jsem se rozhodla dítě si nechat a vychovávat jej sama.

Brala jsem to jako znamení. Věřím v osud a v to, že se všechno děje z nějakého důvodu. K výchově jsem od začátku přistupovala ukázkově, podle všech odborných rad, a přesto mám doma nezvladatelného ďábla.

Jsi žena – musíš mi porodit syna

Já sama jsem po dětech nikdy příliš netoužila, hrozně jsem se bála té zodpovědnosti. Bývalý přítel mě ale přesvědčil, že jako žena porodit dítě prostě musím, že je to moje povinnost. Když se nám ale nedařilo otěhotnět už třetí rok, nechal mě a odešel za jinou. Byla jsem z toho nesmírně zoufalá, přišla jsem si k ničemu. Pak jsem ale otěhotněla po jedné propité noci, kterou jsem strávila se zcela neznámým klukem, co jsem potkala na diskotéce. To jsem brala jako znamení, že se skutečně mám stát matkou. V tomto případě svobodnou matkou.

Nastudovala jsem během těhotenství snad všechny knihy, které byly k dostání na trhu. Navštěvovala jsem kurzy pro nastávající matky a setkávala jsem se pravidelně s jinými matkami. Snažila jsem se už dopředu nasbírat co nejvíce rad, měla jsem přesně promyšlenou výchovu, zároveň jsem se ale pak v praxi snažila co nejvíce synovi vynahradit to, že vyrůstá bez otce.

Trochu se mi to vymklo

I když jsem se zapřísáhla, že nikdy nebudu syna rozmazlovat, že mu nebudu kupovat všechno, co bude chtít, nakonec jsem vždycky tak nějak povolila. Jenže on nezlobil, byl hodný a já jsem měla pocit, že bych ho zbytečně trestala, kdybych mu něco nedopřála.

Nepřehlédněte: Jana (20): Mám nadváhu, hraji stále na PC a žiji s rodiči. Proč nikdo nechápe, že jsem přesto šťastná?

Dnes je mu pět let a já nevím, co mám udělat, aby byl doma klid. Vrátila jsem se k výchově podle odborných knížek, ale nic už nepomáhá. Ve výsledku vlastně ještě já poslouchám jeho, cokoliv chce, to nakonec dostane, protože já nemám sílu vzdorovat mu, bít ho nebo poslouchat, jak hodiny vzlyká a vzteká se.

Myslím, že čím víc se snažím, tím víc je to všechno špatně.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT