Kvůli koronaviru jsem přišla o práci, ale snažila jsem se, aby to můj malý syn pocítil co nejméně. Přesto to vnímal víc, než jsem si myslela, a udělal pro mě něco, na co nikdy v životě nezapomenu. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tlačí se mi dojetím slzy do očí a utvrdilo mě to i v tom, že z něho vyroste dobrý člověk.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Změnila jsem zaměstnání chvíli před karanténou
Tak jako každého, i mě určitým způsobem postihla karanténa, kterou jsme teď všichni prožívali. Necelý měsíc před tím, než do Česka přišla tahle zákeřná nemoc, jsem změnila povolání. Opustila jsem bezpečí stabilní práce a vrhla jsem se do podnikání na vlastní triko. Otevřela jsem si živnost a začala se živit jako finanční poradce. Byla jsem nadšená ze svého nového zaměstnání, ale netušila jsem, jak krátkého trvání bude mít.
Musela jsem nechat práce a zůstat s malým synem doma
Jako všechny, tak i mě tato nová situace, která nabrala rychlých obrátek, velmi zaskočila. Ze dne na den uzavřela vláda školy a já musela zůstat s malým synem doma. Nebyl nikdo, kdo by mi ho mohl hlídat. Mám pouze babičku, je jí osmdesát let a tu jsme samozřejmě z bezpečnostních důvodů od nás naprosto izolovali. Seděla doma a my jí pouze chodili nakupovat. A tak se stalo, že jsem musela přerušit práci.
Rozhodnutí o přerušení živnosti jsem uspěchala
Všude kolem se mluvilo, že tato situace bude trvat dlouho, a já neměla ani nárok na ošetřovné. Rozhodla jsem se k rychlému a radikálnímu kroku, abychom nezůstali úplně bez příjmu. Přerušila jsem živnost a přihlásila jsem se na úřad práce. Až později jsem zjistila, že jsem to neměla dělat, když se vláda rozhodla podpořit také lidi, pracující na živnost, ale na to už bylo pozdě. A tak jsme s mým malým synem Víťou seděli doma, učili se spolu a hráli si.
Víťa dostal zánět do zubu a bylo třeba to řešit okamžitě
Víťa měl jít v březnu na preventivní prohlídku k zubaři, ale tu mu zrušili, a tak jsem čekala, než se karanténa přežene a objednám ho znovu. Na začátku května se však jednoho dne probudil a měl celou pusu nateklou. Hned mi došlo, že dostal zánět do zubu a je třeba to řešit okamžitě. Jenže byla sobota ráno. Věděla jsem, jak velký strach má ze zubaře, a tak jsem chvíli přemýšlela, zda ho tak nechat do pondělí, nebo ho vzít na pohotovost. Nakonec jsme jeli hned.
Můj syn má panickou hrůzu ze zubaře
Paní doktorka byla velmi příjemná a snažila se mému synovi všechno vysvětlit před tím, než mu vytrhne zkažený mléčný zub, jenž mu způsobil zánět. Víťa však byl naprosto ve stresu. Vůbec neposlouchal, co mu říká, jen plakal. Aby mu ho nakonec mohla vytrhnut, já a sestřička jsme ho museli držet vší silou, kterou jsme měly. Paní doktorka mu do pusy musela dát kovový roubík, aby ji nepokousal. Chtělo se mi plakat za něj. Celé tělo se mu třáslo strachem.
Slíbila jsem mu zoubkovou vílu za to, co si musel prožít
Nakonec mu zub vytáhla, dala mu ho do krabičky, ať si ho schová pro zoubkovou vílu a jeli jsme domů. Víťa byl chudák tak vystresovaný z návštěvy pohotovosti, že se mu doma udělalo špatně a na chvíli omdlel. Uložila jsem ho do postele a celý den jsme se pak už jen dívali na pohádky. Bylo mi ho neskutečně líto. Večer jsem se ho zeptala, co by si přál od zoubkové víly. On chvíli přemýšlel a pak řekl, že by si přál penízky a až potom se rozhodne, co s nimi.
Víťa udělal něco, co jsem nečekala a naprosto mě to ohromilo
Když Víťa usnul, vyměnila jsem jeho zoubek za sto korun a šla taky spát. Ráno, když se probudil a našel peníze, celý natěšený přiběhl za mnou do ložnice, aby mi tuhle novinu sdělil. A tak jsem se ho zeptala, co si za ty peníze koupí. Chvíli se na tu stovku díval a pak mi ji podal „To je pro tebe maminko. Chtěl jsem peníze, protože vím, že když je koronavirus, tak jich moc nemáme.“ Dojetím jsem začala brečet a jen jsem Víťu objímala.
Dojalo mě, jak tak malé dítě vnímá celou situaci, která se teď děje a sám, i po tom, co si prožil na pohotovosti za stres a utrpení, nechce nic pro sebe, ale pro nás, abychom se měli lépe.
