Ivana (35): Několikatýdenní koronavirová izolace není nic v porovnání s tím, co jsem si prožila já

Lidé si momentálně stěžují na různých internetových fórech a sociálních sítích, jak jim chybí kontakt s okolním světem a vadí jim, že musí sedět doma. Všem se jim však směju a chtěla bych vidět, jak by to zvládali, kdyby museli být doma celý rok. Já to zažila při nemoci mého syna.

Můj syn byla moje radost

Ještě před dvěma lety jsem byla šťastná máma malého chlapečka, který byl relativně zdravý, a nic mu nechybělo, až na jeho tátu, který nás opustil ještě dříve, než se Pavlík narodil. Chodil do školky, kde měl spoustu kamarádů a já jsem pracovala jako kadeřnice. Byla jsem OSVČ. A protože jsem byla šikovná, měla jsem spoustu zakázek, a peněz jsme tak měli opravdu dost. Po práci jsme si s Pavlíkem užívali spoustu zábavy. Bylo to opravdu fajn období.

Začalo to obyčejným kašlem

Můj malý chlapeček, stejně, jak ostatní děti, býval občas nemocný, a tak když dostal kašel, nebrala jsem to jako žádnou tragédii. Doktorka mu předepsala léky a my si spolu užívali pár dnů doma. Jenže jeho kašel se nelepšil. Dostával stále nové léky. Nakonec nás doktorka odeslala do nemocnice na rentgen, že se jí to nelíbí. To už byl ale malý v tak špatném stavu, že jen polehával a byl prakticky bez energie.

Nejhorší zážitek, jaký matka může prožít

Lékařka v nemocnici byla zděšená, a domů jsme se už nevrátili. Pavlík měl oboustranný zápal plic a byl na tom tak zle, že jej hned umístili na jednotku intenzivní péče. Není horšího pohledu, který se může naskytnou milující matce, než když vidí své tříleté dítě bezmocně ležet na posteli, kdy z jeho malého tělíčka visí plno hadiček, a protože se mu to nelíbilo, přivázali mu ruce k posteli, aby si hadičky náhodou nevytáhl.

Léky mu zničili imunitní systém

Nemohla jsem s ním ani na oddělení zůstat. Večer jsem se musela vracet domů, do prázdného bytu a jen jsem myslela na Pavlíka, zda v klidu spí a jak mu je. Ani po pár dnech se jeho stav nelepšil. Spíš naopak, a já jsem začala propadat depresím. Žádná antibiotika nechtěla zabrat, až se lékaři rozhodli pro léčbu kortikoidy. Byla jsem šťastná, že konečně něco zabralo. Bohužel vedlejší účinek byl, že mu to absolutně zničilo imunitní systém.

Důsledná sociální izolace

Za další dva týdny propustili Pavlíka do domácího ošetřování. Verdikt byl ale jednoznačný. Začínala zima, která s sebou přináší vždy spoustu onemocnění, a proto k nám domů nesměl přijít nikdo ani na návštěvu. Každá by mohla být potencionální riziko nákazy pro malého. A tady začal náš boj se sociální izolací. Musela jsem přestat pracovat, a úspory se tak začaly ztenčovat. Jako OSVČ jsem nemohla čekat s pomocí od státu.

Docházely nám peníze

Kvůli tomu, že můj chlapeček musel být naprosto izolovaný od okolního světa, nemohla jsem pracovat ani z domu. Takže padla i možnost zvát si zákaznice k nám. Začínala jsem být zoufalá. Nemohla jsem si s nikým promluvit, ven jsem chodila pouze pro jídlo, a to v době, kdy Pavlík spal. Nakonec jsem podnikání ukončila a šla na úřad práce, abychom měli alespoň na nájem.

Boj s Pavlíkovým zdravím trval skoro rok

Přepočítávala jsem každou korunu a přemýšlela, jak rychle se může osud otočit. Kromě peněz mi chyběl také kontakt s okolním světem. Měla jsem pocit, že na mě mé okolí začíná zapomínat. Jediné, co mě těšilo, byly pozitivní zprávy od doktora, kterému se líbilo, jak Pavlík postupuje se svým zdravím. Přece jen to trvalo nakonec skoro rok, než prohlásili malého za zdravého, a my se mohli vrátit k našim původním životům.

Pořádně jsme se ještě ani finančně neoklepali … a přišel koronavirus

Už to ale nebylo tak, jak dřív. Od té doby, pokaždé když malý zakašle, mám strach. Z naší finanční situace se stále oklepáváme, protože ne všechny mé zákaznice jsem získala zpět, po tak dlouhé pauze a teď je to tady znovu, kdy nemůžu pracovat. Ale jsem ráda, že je můj syn zdravý a živý. Jen když čtu na sociálních sítích, jak si lidé stěžují, že musejí teď pár týdnů být doma, přijde mi to směšné.

Směšné je také to, že si neuvědomují, co to opravdu znamená být doma nonstop. Stačí, když se podívám z okna, kolik lidí je na ulici. Oni si vůbec neuvědomují, že sociální izolace vypadá úplně jinak.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu