Ester (28): Přítel mě tlačí do role matky. Jenže ty děti nejsou mé, ale jeho. Nelíbí se mi to

Když se Ester seznámila se svým současným přítelem, věděla, do čeho jde. Petr má totiž z nevydařeného manželství dvě malé děti, které má jednou za dva týdny přes víkend ve své péči. Jenže z Ester se snaží udělat jejich náhradní matku a tlačí ji do něčeho, co jí není blízké.

S Petrem jsem se seznámila na horách

Procházel tenkrát bouřlivým rozvodem, s tehdejší manželkou se dohadoval o rozdělení majetku i o péči o děti. Začali jsme se více vídat, a protože nám spolu bylo moc dobře, tvořili jsme za chvíli pár. Ani ne za půl roku se Petr přistěhoval ke mně do bytu a začali jsme spolu žít.

Nabídla jsem mu příjemné bydlení a také azyl pro jeho děti, které k nám jednou za 14 dní přišly strávit prodloužený víkend od pátku do neděle. Myslím si, že jsem si k nim našla cestu. Pětiletý chlapec a sedmiletá holčička mi říkají teto – a celkem nám to spolu jde. Nechci si hrát na jejich náhradní mámu, protože tu svoji vlastní mají. Snažím se být něco jako jejich kamarádka. Možná by to i fungovalo, ale nelíbí se mi Petrův postoj.

Já jako náhradní matka

Ten má za to, že když máme děti u sebe, musím jim dělat maminku. On sám se ale k ničemu nemá. Takže ve výsledku to vypadá tak, že já se starám o děti, vařím jim, a také s nimi trávím veškerý čas – hraji s nimi hry, chodíme ven. Není tomu tak, že by Petr něčím přiložil ruku k dílu. Ve výsledku to vypadá tak, že od pátku do neděle večer celé dny běhám okolo jeho dětí a nemám ani chvíli čas na sebe.

Když si děti vzpomenou, že by rády domácí koláč, Petr jim řekne, že já jim ho upeču. Takže musím jít a péct. Pokud se bráním a řeknu mu, ať je třeba vezme do cukrárny a koupí jim něco tam, oponuje mi tím, že kdybych měla vlastní děti, tak to budu taky tak dělat. A mám si prý zvykat. Je to přece běžná starost matek, že svým dětem pečou koláče.

A okolo dětí musím skákat i tehdy, kdy mi není moc dobře a nejraději bych si lehla. O tom, že bych si o víkendu, když jsou u nás děti, udělala svůj vlastní program, si mohu nechat akorát tak zdát. Jsme prý rodina, tak přece nepůjdu za kamarádkami.

Rozhovor s Petrem nic neřeší

Několikrát jsem Petrovi říkala, že takto to dál nejde. Že jsou to v první řadě jeho děti a program a zábavu by jim měl vymýšlet on. Jenže to se vždy pohádáme. Petr mi vyčte, že nejsem ani trochu snaživá, že přece vím, kolik on má práce a jak má toho všeho nad hlavu. Jak se prý jednou chci starat o své vlastní děti, když ani toto nezvládám?

Čtěte také: Pavla (32): O manželském životě jsem měla jinou představu. Manžel je lenoch.

Nevím, jaké bude řešení mé situace. Pravda ale je, že jsem si možná měla najít raději bezdětného partnera. Anebo sice s dětmi, ale takového, který se jim věnuje.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT