Pavla (32): O manželském životě jsem měla jinou představu. Manžel je lenoch

Pavlin život se točí zejména okolo dětí. Není sice na ně sama, je vdaná, ale manžel se do dění v rodině příliš nezapojuje ani tehdy, když ho Pavla o pomoc poprosí. Dá se takto dlouhodobě žít?

Svatební zvony zněly tak krásně

Přiznám se, že ve svatební den jsem byla opravdu hodně šťastná. Svatbu jsme měli moc hezkou a je na co vzpomínat. Líbánky jsme strávili v příjemném prostředí romantického hotelu, kde nám bylo tak dobře, že se za devět měsíců narodila naše první dcera.

Do dvou let přišla dcera druhá. Jsem s nimi na rodičovské dovolené a užívám si mateřských radostí. I když slovo „užívám si“ je hodně nadnesené. O všechno se musím postarat sama. Manžel se do péče o holky nezapojuje. Dokonce s nimi nejde sám ani na procházku. Nechápu tu změnu, která se s ním po svatbě stala.

Zatímco před svatbou to byl okouzlující muž, s nímž byla legrace, po sňatku jako by mi ho někdo vyměnil. Přijde z práce domů, mlčky sní jídlo, které mu nachystám, a odebere se k televizi, kde relaxuje. Starší dcerka už má pět let, mladší je tříletá. Neznají, co to je hrát si s tatínkem. V jeho přítomnosti musí být ticho a nerušit ho při sledování televize. Jsou pak tedy raději ve svém dětském pokoji.

Manžel mi odmítá pomáhat

Kolikrát jsem manžela žádala, aby mi třeba pomohl, že péče o děti tak blízko od sebe je hodně náročná. Na to se dozvím, že když to zvládají jiné ženy, musím to zvládnout i já. Od toho jsem přece na rodičovské dovolené, abych se o děti starala. On chodí do práce – a večer po práci chce mít už klid. A tak kmitám okolo domácnosti, dětí, a dokonce i okolo naší zahrady. Manžel pořídil skleník, abych prý mohla pěstovat pro dcerky domácí zeleninu.

Jako nápad je to dobrý, kdybych ale na to měla dostatek času. Podle toho to také ve skleníku vypadá. Až se za to stydím. Ale já jsem mu to říkala, že nemám kapacitu, abych zvládla ještě práci okolo skleníku. Kdyby alespoň někdy posekal trávu na zahradě. Když ho o to slušně poprosím, dělá, že neslyší. Ozve se, až mu to počtvrté zopakuji. Jenže to skončí obvykle tak, že řekne, že je to ženská práce.

Řeším velké dilema

No nevím, co je na sekání trávy ženského. Když vidím, jak druzí muži na zahradě kmitají a starají, mrzí mě, jak se chová manžel. Mám pocit, že si ze mě udělal dokonalou služku, která v domácnosti zastane absolutně všechno. Docházejí mi ale síly. Neumím si představit, jak všechno budu zvládat, až se vrátím se zpátky do práce, když už nyní nemám v manželovi oporu. Mám dojem, že jsem si vzala lenocha.

Tamara (28): Za svého partnera se musím často stydět, i ve společnosti se chová jako neandrtálec.

Kdyby nebylo dětí, asi bych se nejraději s manželem rozvedla – a s radostí ho přenechala jiné ženě. Takto se to však bojím udělat.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT