Jsme hodně atypickou rodinkou – já už si na to ale pomalu zvykám. Od pěti let mě vychovává babička, protože moje máma se na výchovu necítila a otce ani neznám. Dětství u babičky bylo ale báječné ve všech směrech, moje bábi je prostě živel. A to i dnes na prahu sedmdesátky.
Život přece ještě nekončí
Babička mi věnovala čas a starala se o mě s láskou, děda nám umřel, když mi bylo teprve osm let – a od té doby byla babička na všechno sama. Neměla vlastní život, chodila jen na brigády, abychom se měly co nejlépe, a hodně pracovala na své malé zahrádce. Když jsem ale před devíti lety odmaturovala, odstěhovala se a začala pracovat, rozhodla se babička začít ještě trochu žít a razila heslo, že život ještě rozhodně nekončí, i když už jí bylo téměř šedesát let.
Babička a seznamka
Když jsem jednou přijela na návštěvu, nestačila jsem se divit. Babička si pořídila nový počítač a chatovala si na seznamce s různými muži. Dokonce se mi svěřila, že už byla dvakrát na rande, ale nijak zvlášť dobře to nedopadlo. Takhle jsem svou babičku neznala, i když měla vždycky hodně energie, měla jsem pocit, že po dědovi už žádný vztah nehledá. Ona to ale měla dobře vymyšlené, chtěla mě vychovat, a až pak se začít věnovat sobě.
Ty jsi nějaká jiná!
Po roce na seznamce se babička změnila celá, začala chodit na kosmetiku i ke kadeřníkovi, dbala o sebe a pořád chodila na nějaké schůzky. Pak mi jednou zavolala, abych přijela v neděli na oběd, že mi chce někoho představit. Já měla v té době nového přítele a rozhodla jsem se ho vzít s sebou. Babička byla nadšená. Můj přítel je ode mě o pět let straší a vypadá ještě na víc. Když jsme přijeli, zažili jsme docela šok.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Renata? Napište nám zdarma do naší psychologické poradny na email [email protected].
No to mě podržte!
Babička nám představila svého přítele Mirka, pohledného chlapa, který byl od babičky o osmadvacet let mladší. Málem jsem omdlela. Nejdříve jsem ho podezírala, že je s babičkou pro peníze, jenže ona toho kromě malého baráčku moc nemá. Navíc jsem ho po čase poznala a zdál se mi milý i upřímný. Táhnou to spolu už sedmým rokem a klape jim to.
Jen když se společně někde objevíme, vypadáme dost zvláštně. A lidé v okolí to dodnes nemohou vstřebat.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní, potkal Khon Roubíčka a říká: “Voni maj o 28 let mladší ženu. Copak teď, to ještě jde, ale co za takových pět nebo deset let?„ Roubíček na to: “No jo, já si to taky myslím. To už přece bude stará ženská.“
Vtip s patřičnou nadsázkou ukazuje stav, na který jsme byli po generace zvyklí. Tradovalo se: “Když nevěsta se rodí, ženich na kůň sedej“. Chlapci se učili jezdit na koni zhruba od 11 let. Ještě v osmdesátých letech minulého století se považoval za přiměřený věkový rozdíl „mínus pět, plus dvanáct“ – rozumí se stáří muže v porovnání s věkem partnerky. Výrazně mladší muž žijící se se starší ženou býval podezírán z nezvládnutí Oidipovského komplexu. Tj. z podvědomé sexuální fixace na matku.
Během posledních pár desetiletí se situace pronikavě mění. Tzv. volba králíčka tj. výrazně mladšího muže je stále častější. Jeden z důvodů naznačuje bonmot: „Muž po čtyřicítce je buď zadaný, ženatý, mrtvý nebo psychopatický. Eventuálně to může být i homosexuál“. Dáma zralého věku se tudíž musí poohlédnout mezi mladšími. Další důvod pochází z „druhé strany barikády“. Mnozí muži si ať již oprávněně nebo neoprávněně stěžují na nesplnitelné nároky svých vrstevnic. Partnerku sice chtějí, ale pokud převezme mamahotel, tím lépe. Často poukazují i na větší toleranci starších žen. Ostatně jejich byt s již splacenou hypotékou má též své kouzlo. Ženský hlas – slovy klientky psychologa dodává: “Když manžel věčně jenom klímal s pivem u televize a sex byl šup šup jednou za uherský rok neměla jsem chuť pečovat ani o něj ani o sebe. Teď mám chlapa o moc let mladšího a je všechno jinak.“
Co se nezměnilo je představa dětí o asexualitě rodičů. A o prarodičích ani nemluvě. Nad jejich kamarády či kamarádkami s výhodami v tzv. druhém kole jen kroutí nevěřícně hlavou.
Moje rada zní: Babičce to přejte, ničemu se nedivte. I kdyby to netrvalo dlouhodobě je to určitě lepší než přemýšlení o tom, kolik dávných přátel se již potkalo se zubatou a kdo je teď na řadě.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
