Nora (26): Nejsem lesba ani bisexuální. Všichni se diví, komu jsem nakonec dala přednost

Ne, že by bylo důležité, zapadat do nějaké skupiny či „krabičky“. Nejsem příznivkyní „nálepek“ a označování. Nemám je ráda. Přesto mi je s podivem vlastní životní situace. Vím jistě, že nejsem lesbička ani bisexuální, přesto se mi podařilo, zamilovat se a dát přednost holce před skvělým klukem. Ve vztahu jsem spokojená a paradoxně mě trápí to, co jindy neřeším. Nevím, kdo přesně jsem. 

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.  

Kamarádka lesbička

Když jsem chodila na gymnázium, byli jsme docela zajímavá třída. Takové pestré seskupení talentů a charakterů se opravdu jen tak nevidí. Jedna ze spolužaček, Martina, byla už v té době profesionální tanečnice, Jirka zase počítačový „mág“, Kamila uspěla v pěvecké soutěži a je možné, že z nás bude jednoho dne nejslavnější. Společně s námi chodila do třídy i moje kamarádka Julie. Ta byla charakteristická zase tím, že byla lesbička a své názory dovedla dávat přímočaře najevo. Natolik, že jsme si vše ihned vysvětlily a od té doby z nás jsou nerozlučné kamarádky. Nicméně musím zdůraznit, že jen kamarádky! Julie mi vždycky bez okolků vyprávěla o holkách a já jí zase o tom, který kluk ze školy má hezčí postavu. 

Kamarádství s Julií mělo mnoho výhod. Mimo jiné i tu, že jsem si vedle ní napevno uvědomila, že randit s holkami by pro mne nebylo. Už od malička jsem klasicky ženský typ. Dlouhé vlasy, sukně, všelijaké volánky a najednou bych vedle sebe měla mít za partnera totéž? Ne. Mé nastavení bylo natolik heterosexuální, že jsem si lásku dvou žen vlastně ani nedovedla pořádně představit. Vizuálně mi to přišlo, jako když líbáte vlastní odraz v zrcadle. „Brrr… Nikdy jsem nedala pusu sama sobě do zrcadla!“ Přesto, proti stejno pohlavní lásce nic nemám. Naopak, podporuji ji a druhým přeji. 

Fešný Vojta   

Když mi bylo devatenáct, navázala jsem první vážný vztah. Šlo o mého spolužáka z jazykové školy, kam jsem nastoupila po maturitě. Jmenoval se Vojta a jeho osobnost mě neokouzlila, ale přímo uhranula. Byl vysoký, blond, vypracované postavy, oblečený vždy dle poslední módy. Nádherný kluk, na kterém jsem mohla od prvního momentu oči nechat. Angličtina ne-angličtina, mne najednou zajímalo v nové škole jediné… A tak mi netrvalo dlouho, prolomit i bariéru mlčení. Jednou, když šel kolem automatu na limonády, zavedla jsem nenápadně řeč a už to bylo… Žádnou holku zrovna neměl a situace vypadala příznivě. Sice jsem před ním pár lásek měla, ale nikdy nedošlo na to hlavní… Teď jsem byla v sedmém nebi a těšila se, že naše setkání bude mít zanedlouho i punc osudovosti. Vojta se mi líbil čím dál, tím více. Dostávala mě jeho dobrosrdečná povaha i vzhled. Co mě hodně vzrušovalo, byly například jeho svalnaté paže, které zdobilo zajímavé akantové tetování. O svůj nový objev jsem se samozřejmě podělila s Julií. Přála mi ho a držela nám palec, aby vztah vyšel.

Ideál, který nevyšel

S Vojtou jsme spolu chodili již měsíc a zdálo se, že „uzrála“ ta správná doba, posunout náš vztah výš. Podařilo se. Náš první společný večer byl krásný. Romantický, s pugetem růží, svíčkami a šampaňským. Vojta na mně rozhodně nešetřil a já si pod jeho taktovkou připadala jako princezna. Bylo to tak krásné, až se mi chtělo radostí křičet do celého světa. Jenže, po krásné večeři a ještě nádhernější předehře přišlo něco, co mě zarazilo. Jistě, mnoho žen řekne, že jejich poprvé za moc nestálo a podobné věci chtějí čas. Jenže u mne cosi nesedělo víc, než hodně. Z dokonalé atmosféry nakonec nálada spadla na bod mrazu, a když mě Vojta vezl večer domů, měla jsem co dělat, abych po cestě neslzela. Šlo o zvrat, jaký by nikdo nečekal.

Nejen má máma, ale i Julie mi doporučily, abych první zážitky hodila za hlavu a pustila se do toho s Vojtou znovu, pokud chci. Protože jeho hříšně krásná postava za to stála, zkusila jsem to. Znovu a znovu… Ale ani v jediném případě se mi klasický sex s mužem prostě nelíbil. Byla jsem znechucená a nešťastná. Nakonec mi Vojta navrhl, že spolu můžeme trávit příjemné večery i jinak, „bez té činnosti“, za což jsem mu byla vděčná. Obavy se ale nerozplynuly. Naopak. Čím dál, tím více jsem si připadala jako žena, která o své ženství přišla a nedokázala se uvolnit už ani přes den v kavárně. Vojta se snažil. Do doby, než jeho cestu zkřížila Veronika, která mi sice v kráse konkurovat nemohla, ale měla jiné přednosti. Musela jsem uznat, že stejně jako já, má na štěstí právo i Vojta. Vztah se proto rozpadl na příležitostné kamarádství. 

Prožíváte podobné životní útrapy jako Nora a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Tereza nebo Vojta?!

Protože jsem neměla mimo školu co dělat a nutně se potřebovala odreagovat, rozhodla jsem se Julii občas doprovodit do baru, kde se pravidelně scházely LGBT lidé. Napadlo nás, že v jiném prostředí přijdu na jiné myšlenky. Přišla jsem. Jen mě nenapadlo, že budou jiné v každém ohledu. Prvních pár návštěv bylo průměrných. Julie mi ukazovala holky, které se jí buď líbily anebo je trochu znala, ale nic mi to neříkalo. Znuděně jsem proto jednou upíjela likér v pozadí místnosti, když se mi najednou začalo zdát, že u baru stojí Vojta. Promnula jsem si oči. Tolik jsem toho zase nevypila. Ne, nebyl to pouštní přelud. Vojta nezmizel. Rozrušeně jsem proto vstala a zamířila k němu, abych zjistila, co zrovna tady dělá. Jenže když už jsem ho chtěla pozdravit, promluvil na mne hlubší ženský hlas. „Přejete si?“ A já se vyděsila. Nebyl to Vojta, ale dívka, na dálku takřka nerozeznatelná od muže, navíc děsně podobná Vojtovi. „Omlouvám se. To je omyl.“ Odvětila jsem, ale pozoruhodná neznámá mě z háčku pustit nechtěla. „Nevadí. Jmenuji se Tereza.“ Představila se a než jsem si uvědomila, co že se stalo, začaly jsme se bavit. Dvě hodiny pak utekly jako minuta a já domů odcházela s kontaktem na Terezu. To, co se mi honilo hlavou, by stěží šlo nazvat bramboračkou. To Julie se jen smála a přála mi to. Nechápala jsem nic. Jen to, že na Tereze se mi najednou líbily přesně ty věci, jako na Vojtovi. Měla totožný blond střih, podobnou výšku i pohyby a ke všemu akantový vzor, vytetovaný na vypracovaných pažích, které zdobily i výrazné stříbrné hodinky. Tereza byla tzv. Butch lesbian a chození do posilovny její koníček… „Co teď?“ Byla jediná otázka, která zaměstnávala mou hlavu po několik dalších dnů. Nakonec jsem se rozhodla zavolat jí, ač jsem si nikdy neuměla vztah s holkou ani představit, natož zkusit. Zkusila jsem.

Yveta (61): Až když se naše dcera zranila a ležela v nemocnici, zjistili jsme šokující pravdu.

Dnes jsme spolu několik měsíců a já jsem naprosto šťastná. Tereza mi ve všem Vojtu nahrazuje a tam, kde Vojta „selhal“ ona vítězí. Přesto o sobě nedovedu říci, že bych byla lesba nebo bisexuální. Jenže, co tedy jsem? Možná, že od odříkaného chleba bývá opravdu největší krajíc…   

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT