Marta (51): Dcera měla velmi bouřlivou pubertu a utekla s muzikantem. Vše se nakonec v dobré obrátilo i s nečekaným bonusem

Marta (51) na období puberty své dcery Martiny (19) vzpomíná jen nerada. Dcera měla velmi dramatické chvíle a Marta si vždy vzpomněla na slova své maminky: „Jen počkej, tvoje dcera ti to všechno vrátí!“ Vrátila jí to víc než dost. Ve skutečnosti se Martina asi zlobila na mámu za to, že se rozvedla s jejím otcem. Tatínek byl v jejích očích nedotknutelný, nejlepší a nevinný. Přitom on opustil rodinu kvůli jiné ženě, když byla Martina v první třídě základní školy.

Zklamání, vztek a puberta

Martina otce zbožňovala a nechtěla o něj přijít za žádnou cenu. Bylo to hrozně smutné, s otcem se neviděla od té doby, co odešel, znala ho vlastně spíš jen z fotek. Dva roky chodila k psycholožce, a jak už to bývá, myslela si, že za otcův odchod může ona, že nebyla dostatečně hodná. To jí psycholožka úspěšně rozmluvila, a tak Martina přenesla všechnu svou zlobu na mámu.

Vzpoura vyvrcholila

Když Martina oslavila sedmnácté narozeniny, nedalo se to s ní už vůbec vydržet. Marta si myslela, že dcera ani odmaturovat nemůže. Domů chodila k ránu, a to o víkendech i ve všední dny. Podnapilá se vpotácela do bytu, a když s ní Marta zkoušela rozumně promluvit, vždy jí odsekla: „Kdyby s námi žil táta, věděl by si rady. Vlastně bych mu tohle ani nedělala! Jenže ty jsi ho vyhnala, tak tady to máš!“ Na to se nedalo nic říct. I když se jí Marta snažila vysvětlit, že její tatínek odešel za kolegyní z práce.

Pekelní andělé

Pak se Martina zamilovala. Opravdově, ne Martě natruc. Jenže jí lákalo vždy něco extra, a tak se jejím vyvoleným stal starší kluk, kytarista skupiny Pekelní andělé. A peklo to skutečně bylo. Ten hoch snil o tom, že se uživí hudbou a svým image pletl hlavu mladým holkám. Pekelní andělé objížděli taneční zábavy, koncerty a festivaly, a to byl konec. Maturita se blížila, ale Martina se chovala jako šílená a s kapelou jezdila po všech čertech. Toužila stát se zpěvačkou v kapele a domů se vracela minimálně.

Smutné jarní plískanice

Venku bylo ošklivo, sluníčko ještě nehřálo, bylo pošmourno a pršelo. Hoši z kapely se balili a dávali si pauzu. Marta v duchu věřila, že se Martina vrátí domů. Jenže vše bylo naopak. Nevrátila se a místo sebe nechala doma dopis, že s partnerem odjíždějí pryč! A že ji Marta nemá hledat. Na tohle si Marta už sama netroufla a celá nešťastná zavolala jejímu otci. Ten se zachoval překvapivě dobře a za hodinu už byl u Marty doma.

Jediná dcera

I otec Martiny vypadal vyděšeně, Martina byla jeho jediným dítětem, se svou druhou ženou děti neměli. Nechtěl volat policii, nejprve se pokusili hledat sami. V místní hospodě naštěstí věděli, kam měla kapela namířeno, a tak se tam Marta se svým exmanželem okamžitě vydali. A hned před tamní restaurací uviděli Martinu, jak se hádá s klukem v koženém oblečení a s dlouhými vlasy. Předmětem hádky byla jakási slečna, která kytaristovi věnovala přílišnou pozornost.

Nechte nás být!

„Tak to by stačilo!“ vmísil se do hádky Tomáš, Marty bývalý manžel. „Ivano, jdeme domů.“ pokračoval. Martina jen vykulila oči, když ho uviděla. Ale její kytarista Tomáše poslal do háje. „Co děláš, ty vole?“ řval na Tomáše, když strkal dceru k autu. Ta se ani moc nebránila, zřejmě jí hudebník o své lásce k ní příliš nepřesvědčil. Doma Marta uvařila kávu a Tomášovi poděkovala za pomoc. Myslela, že Tomáš okamžitě odjede, ale vypadalo to, že nikam nespěchá.

Konec dobrý, všechno ještě lepší!

Marta s Tomášem si pak povídali dlouho do noci. O manželce se ani nezmínil, dokud se ho na ni Marta nezeptala. Tomáš byl v rozpacích. „Víš, hmm, dali jsme si teď trochu pauzu. Nebydlíme spolu.“ vyhýbavě dodal. Jak Marta zjistila, nebyla to přestávka, ale úplný rozchod. Díky dceřinu řádění se tohle všechno dozvěděla. I že Tomáš žije v zahradním domku a že se bude rozvádět.

Na zimu už se Tomáš přestěhoval zpátky k původní rodině. Pro všechny začalo nové, krásné období a Martina odmaturovala na samé jedničky!

Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT