Marcela (33): Bez brýlí jsem jako slepýš. Myslím si ale, že mi nesluší, a tak je nenosím, když nemusím

Od malička musím nosit brýle – a v současné době už mám pomalu čtyři dioptrie, což není úplně málo. I když jsou dnešní brýle moderní a je opravdu z čeho vybírat, já mám hrozně zvláštní typ obličeje, že mi prostě brýle nesluší. Tedy podle mého názoru.

Na čočky jsem si taky nikdy nezvykla, mám totiž problém dát si něco do očí. Když vyloženě nemusím brýle mít, například v práci, odkládám je. A venku je často nosím na hlavě jako doplněk. No ale, když brýle nemám, jsem jako slepýš, a tak se občas docela ztrapním.

Kdybys ty brýle nosila!

Moje babička mi vždycky říkala, že když budu brýle nosit, dokud jsem malá a ve vývinu, jednou je nebudu muset nosit vůbec. Jako šestiletá jsem totiž dostala jen slabé čtvrtky a byla naděje, že se brýlí jednou zase zbavím. Jenže, tehdejší modely byly příšerné a já jsem se styděla. Brýle jsem nenosila a už čtvrtým rokem musím mít čtyři dioptrie – a nejspíš si za neustálé zhoršování zraku mohu fakt sama.

Jenže jsem tvrdohlavá a těžko mi to vymluvit. Vyzkoušela jsem nespočet různých obrouček, ale výsledkem je, že mám doma sice slušnou sbírku, nosit nechci ale ani jedny, protože mi prostě žádné nesluší.

Mnohdy se bez nich prostě neobejdu

V práci ale brýle nosit musím, abych viděla, na to, co dělám. Jinak bych vlastně měla mít brýle pořád. Tam mi to nevadí, když ale někam vrážím, brýle odkládám, i když bez nich kolikrát ani nepoznám, kdo jde naproti mně po ulici.

Už několikrát si mí kamarádi stěžovali, že je nezdravím nebo že neumím zamávat, když jedou kolem mě autem a troubí. No ale, když je nepoznám, tak přece nebudu mávat na projíždějící auto. Jednou jsem si ale tak kráčela po chodníku a na protější straně jsem zahlédla ženu, která vypadala přesně jako moje kamarádka. Začala jsem na ni okamžitě mávat. Když neodpovídala, začala jsem na ni volat jménem a přeběhla jsem cestu za ní. Zrovna jsem jí potřebovala něco důležitého říct.

Přiběhla jsem blíž a rozpoznala jsem vyděšený výraz cizí ženy, která rozhodně nebyla mojí kamarádkou a už chtěla volat policii, že ji obtěžuji.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
if (show_sssp) { document.querySelector(".fb-comments").remove(); }
zavřít reklamu