Jaké se vám s tímto slovem pojí asociace? První, co napadne mě, je většinou červené tlačítko na elektronickém zařízení, jež nám umožňuje znovu „nahodit“ systém. Tlačítko, které zmáčkneme v případě, kdy se vyskytla chyba, kterou nemůžeme nijak jinak odstranit. Počítač, telefon či televize se „zaseknou“, a tak je prostě „restartujeme“. Většinou sice dojde k vymazání předchozího nastavení, přístroj poté však opět běží jako nový a my máme možnost navolit si nové programy, funkce a tak podobně.
Takového „restartu“ se leckdy můžeme dočkat i v našich životech. Bohužel tomu však většina z nás nejde naproti, což považuji za zásadní chybu. Někdy jednoduše přijde chvíle, kdy máme pocit, že se nám náš život tak nějak hroutí. Ať už jde o rozpad vztahu, odchod přátel z našeho života, kariérní neúspěch či nečekanou změnu podnikatelských plánů a podobně.
Někteří v panické hrůze zaujmou roli opraváře světa a jednoduše začnou věci, lidi a situace měnit a napravovat silou. Snaží se bývalého/bývalou uhnat, přátele přesvědčit o svých kvalitách, šéfovi přespříliš podlézají atp., což ve finále vždy vede k úplnému opaku toho, jaký byl původní záměr. Nevnímají tyto situace jako popud k právě zmiňovanému restartu, tedy smazání starých programů a nastavení nových.
Nepřehlédněte: Lia Kees: Jak překonat svůj strach.
Začátek toho mého přišel s odchodem z dlouhodobého vztahu. Vztah skončil, přátelé – nejlepší kamarádky a pár známých, na něž jsem již poslední roky spoléhala, mi však zůstali. Tedy nejdříve. Pár měsíců po rozchodu však odešli i oni. Shodou událostí a chyb na obou stranách jsme se jednoduše odloučili. Ještě před několika lety bych cítila potřebu mít nad takovou situací kontrolu – snažila bych se o nápravu vztahů, očištění svého jména. Nyní to nechávám plynout, neb jsem pochopila, že některé situace a zejména lidi, jež v nich hrají roli, nemůžeme mít pod kontrolou. Občas je lepší nechat věci jít si vlastní cestou, vývoj situace sledovat s odstupem, bez přílišného stresu a bez panické hrůzy z výsledku. Životu se musíme naučit důvěřovat.
Odchodem jistých lidí z vašeho života, změnou situace či vámi idealizovaných plánů vám život dává najevo, že je možná čas na větší změnu, čas na růst?
Kouzlo celého bytí spočívá v tom, že k našim cílům někdy vede zcela jiná cesta, než jakou jsme původně plánovali, a naši průvodci po ní se mohou v jejím průběhu měnit. Proto nelpěte na lidech, vztazích ani situacích. Pokud se něco mění, hroutí či odchází, nechte to, nesnažte se tomu křečovitě bránit. Není to o pasivitě, o zaujmutí nečinné pozice, je to o důvěře. O důvěře, že s odchodem přijde i příchod něčeho nového, většinou lepšího. Kontrola, obzvláště v mezilidských vztazích, značí jediné – nedůvěru. A emoce z nedůvěry vycházející blokují správný tok energie, který věci uvádí do pohybu. Ve vztahu k životu je to podobné – nesnažte se vše „kontrolovat“. Jednoduše více důvěřujte.
Čtěte také: Lia Kees: Jak si do života přitáhnout toho správného partnera?
Čas utopený ve sledování televizních seriálů, v sociálních sítích, večírcích, alkoholu či klábosení s kamarádkami raději vyměňte za plnění závazků, jež jste si daly samy sobě. Pokud momentálně žádné nemáte, je na čase si je vytvořit.
Máte-li tedy pocit, že vám život naznačuje, že byste si měly dát takový „restart“, nebraňte se mu. Naopak mu běžte naproti! Čekají vás pak totiž samé lepší věci!
Jmenuji se Lia Kees a živím se jako koučka. Od útlého věku jsem tíhla k psychologii a ke psaní. V současné době se věnuji především coachingu v oblasti partnerských vztahů. Absolvovala jsem kurz Mindset Coaching a dnes radím klientkám, jak dosáhnout svých cílů, mít se ráda a jak nalézt a udržet si kvalitní partnerský vztah. Vycházím přitom nejen ze své profesní přípravy a dalšího vzdělávání, ale i ze svých osobních zkušeností. Vím, jaké to je procházet náročným životním obdobím, zažívat úzkosti, nejistotu, ztrátu smyslu. Dokázala jsem překonat překážky, které mi osud postavil do cesty, a ráda se stanu i vaší průvodkyní na cestě k životu podle vašich představ.
Řešíte-li konkrétní situaci, neváhejte mne kontaktovat [email protected]
Autorský text | foto: archiv Lia Kees
