Nejsem nijak zvlášť chytrá ani hezká. V životě nevyhledávám společnost a kamarádku mám jen jednu. Žiji pořád se svou maminkou a vyhovuje mi to. Jenže pro lidi z práce a pro své okolí jsem exot a myslí si, že jsem divná. Mě to však nedochází.
Myslím si, že každý jsme jiný a máme právo se rozhodnout, jak budeme žít. Doma se to však už nedá vydržet, maminka se mi snaží najít partnera, protože by chtěla vnoučata. Sex mě ale děsí, zažila jsem ho jednou a nelíbilo se mi to.
Jsem jiná
Nejsem nábožensky založená, v Boha nevěřím, to si ale o mě hodně lidí myslí. Oblékám se dost staromódně, ale pro mě je to pohodlné, nepotřebuji, aby mě někdo obdivoval, aby se na mě lidi dívali a otáčeli se za mnou. Vystudovala jsem vysokou školu ekonomickou a pracuji jako účetní. Jsem ve své kanceláři zavřená a úplně mi to vyhovuje. Kolegové se na mě dívají skrz prsty, všímám si toho, že se o mně baví a možná jim ani nevadí, že já to vnímám. Já si z toho také nic nedělám. Mám jen jednu kamarádku z dětství, se kterou se vídám, nové vztahy nenavazuji a ani nechci.
Jiná jsem byla už od malička. Celý život žiji jen se svou maminkou a jsem, na ni hodně upnutá. Myslím, že mě dotek cizích lidí děsí, jen když si to představím. Nikdy jsem ani neměla muže a nemám pocit, že bych tím nějak strádala. Mám svůj svět, ve kterém mi je dobře. Vlastně si říkám, že alespoň nemusím řešit všechny ty malicherné problémy jako ostatní. Jsem v klidu, a i když se v mém životě nic neděje, nevadí mi to.
Máma má jiný názor
Jenže moje maminka, se kterou stále žiji, má zcela jiný názor. Ráda by se dočkala vnoučat, jsem její jediné dítě, takže vsází pouze na mě, já se k tomu však nemám a prožívám občas doma hotové peklo. Musím čelit přednáškám a neustálému vyčítání, že ji chci připravit o vnoučata, neustále se mi snaží někoho dohodit a hledá mi partnery v okolí. Nestydí se zeptat ani sousedky, zda její syn už někoho má. Prostě mi dělá dohazovačku, ale já o to nestojím.
Už mi domluvila několik schůzek, já jsem se z nich však vždycky nějak vymluvila. Opravdu jsem o nic takového nestála, nemám potřebu chodit na rande, nechci mít s muži nic společného. Na jednu ze smluvených schůzek jsem ale přeci jen šla, to jen proto, abych měla doma alespoň chvíli klid. Matka mi smluvila rande se synem své kamarádky, jmenoval se Bohuš a byl také dost odměřený a nemluvný jako já. To se dalo přežít. Snědli jsme večeři a pak mě odvedl domů, když mě chtěl políbit, ucukla jsem a šla domů.
On celý průběh schůzky doma pověděl své matce a ta potom té mé. Doma jsem zase dostala přednášku jako malá holka. Ve chvíli, kdy mi matka začala vyčítat, že jsem ve třiceti letech stále ještě panna a ona že se snad nikdy nedočká těch svých vysněných vnoučat, mi došlo, že budu mít klid jen, když se matka dozví, že jsem už konečně s někým spala. A já jsem to pro ni udělala.
Druhá schůzka a první sex
Bohušovi jsem zavolala a domluvila si s ním druhou schůzku. Po ní jsem se nechala pozvat k němu do garsonky, kde jsem se s ním měla v plánu vyspat. Byla jsem nervózní, bylo mi zle od žaludku a už jsem ani nemluvila, chtěla jsem to mít co nejdříve za sebou. Na Bohušovi šlo vidět, že nějaké zkušenosti se ženami má, ale já jsem mu moc situaci neusnadňovala, několikrát se mě zeptal, zda to opravdu chci. Odpověděla jsem, že ano a nechala se od něj svléknout. Můj první sex byl strašný, vůbec se mi to nelíbilo a dodnes mám hrozný pocit z toho, že jsem se k tomu nechala donutit.
Jeho dotyky pro mě byly peklo. Bylo mi do breku, nechápu, co všichni na sexu mají. Vždyť on byl tak upocený, vzdychal, a mě vadil každý jeho dotek i pohled. Mě to opravdu nic neřeklo, nechci už sex asi nikdy zažít. Doma jsem ale měla klid, matka se dozvěděla od kamarádky, že jsem byla u Bohuše na návštěvě, a že zřejmě k něčemu došlo, což jsem jí pak doma potvrdila. Byla spokojená a o to mi šlo.
Nehodlám svůj život měnit, o dítě bych se asi ani neuměla postarat. Vyhovuje mi můj život, jaký ho žiji. Sex, muže ani dítě k tomu nepotřebuji. Matka mě nikdy nepochopí a mě dochází, že je čas se odstěhovat.
Mgr. Judita Feuersteinová komentuje:
Po přečtení příběhu si můžeme klást otázku, zda má problém Laďka, nebo spíše její matka. Její snaha o naplnění vlastních potřeb, v tomto případě realizovat se jako babička, je tak silná, že přes ni nevidí potřeby své dcery. A mezi ty rozhodně momentálně nepatří zakládat rodinu. Kde se bere Laďky nechuť k sexu a mužům obecně, se můžeme jen domnívat, možností je chybějící mužský vzor v dětství a výchova dominantní matkou, je ale také klidně možné, že Laďka patří mezi tzv. asexuály – a sexuální touhu zkrátka nepociťuje, přesto však je schopna prožít plně uspokojivý život. Ať je to jak chce, Laďka by zřejmě udělala nejlépe, kdyby chytla život do svých rukou a udělala to, o čem v závěru uvažuje, totiž od vnoučatchtivé matky se odstěhovala.
Mgr. Judita Feuersteinová: Vystudovala obor psychologie na FF UPOL, nyní pracuje jako psychoterapeutka v Institutu neuropsychiatrické péče, a také v neziskové organizaci Fokus Praha, kde podporuje lidi s duševním onemocněním. Již 15 let vystupuje s amatérským divadlem, ráda tančí, čte, píše, chodí k vodě a hraje na piano. To vše se snaží skloubit s péčí o dva malé syny.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
