Kamila (38): Partner mi provedl to, co před lety své bývalé manželce

S Romanem jsem se seznámila v zaměstnání. Líbil se mi, a přestože byl ženatý, rozhodla jsem se, že ho prostě musím mít. Kromě toho, že je opravdu fešák, tak z něho vyzařuje i silná osobnost. Už v práci mě zaujalo jeho rázné jednání, se kterým s přehledem zvládal svoji funkci obchodního manažera.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

A ani já jsem mu nebyla lhostejná. Začali jsme si klasický románek, který z mé strany přerostl v lásku. A jako věrná milenka jsem čekala, až Roman opustí svou zákonnou ženu a bude už navždy jen můj. Sen se mi sice nakonec částečně splnil, ale že bych byla spokojená, se říci nedá. Vlastně vše dopadlo úplně jinak.

Náš vztah jsme s Romanem začali na firemním teambuildingu

Využila jsem víkendové akce a rozhodila sítě, do nichž se můj cíl lovu opravdu nechal chytit. Mohu říct, že jsem byla velmi spokojená, a také budoucí vývoj vypadal slibně. Vůbec mi nevadilo, že jsem až ta druhá, protože jsem měla to, co jsem chtěla. Užívala jsem si našeho mileneckého poměru, přijímala lichotky i drahé dárky a byla tu vždy pro něho připravená, upravená a natěšená. Pochopitelně jsem si vyslechla i to, jak to Romanovi v manželství neklape, jak je jeho manželka taková domácí puťka, která zvláště po dětech o sebe přestala pečovat. Dobře se poslouchalo, že já jsem úplně jiná a že jeho žena mi nesahá ani po kotníky.

Občas jsme s Romanem strávili i společný víkend

Většinou vybral romantické místo s wellness, kde jsme odpočívali a věnovali se sobě navzájem. Takový život se mi líbil. Roman se mě zahrnoval svou pozorností i volným časem, jenž ukrojil na úkor rodiny. Jenže čas běžel a vše zůstávalo v zajetých kolejích. Začalo mi vadit, že Štědrý den musím trávit sama jako kůl v plotě a žárlila na to, jak je Roman ve společnosti manželky a dětí.

Když náš vztah trval už třetím rokem, zeptala jsem se, jak to s námi vypadá

Snažila jsem se Romana dotlačit k rozvodu. Proč by také měl zůstávat se ženou, která není dostatečně reprezentativní a je s ní nespokojený. Byla jsem v tomto neoblomná a neustále to zkoušela znovu a znovu. Roman se vymlouval na děti, že by o ně nerad přišel, což mi připadalo jako slabý argument. Rozchodem se ženou přece o děti nepřijde, vždyť je může stále vídat. Moje vytrvalost nakonec přinesla kýžené ovoce, protože Roman se opravdu rozvedl. Nebyla to právě příjemná situace, ale já jsem mu byla po boku, takže jsme to vše zvládli a mohli konečně začít spolu žít.

Přestěhovali jsme se na opačný konec města a já si začala užívat toho, že je tu Roman pouze pro mě. Občas si sice vzal na starost své děti, ale dlouho mu to nevydrželo. Nikdy nebyl zvyklý o ně pečovat a neměl na ně dostatek trpělivosti. Nakonec ani já jsem o ně příliš nestála, protože hodně zasahovaly do chodu naší domácnosti. A pak jsem chtěla, abychom s Romanem měli děti vlastní, které bych mu porodila já, na čemž jsme začali brzy pracovat.

Do tří let jsme si pořídili dva kluky jako buky

K mé naprosté spokojenosti už chyběla jen svatba, ale na tu nechtěl Roman přistoupit. Prý se už ženit nikdy nechce. Jednou mu to stačilo. Na svém požadavku jsem tedy netrvala. Nakonec je pravda, že svatba je v podstatě jen cár papíru, který na náš vztah a lásku nepotřebujeme. Jen mě mrzelo, že mi s péčí o děti Roman příliš nepomáhá a nechává vše na mně. Na druhou stranu do domácnosti donesl peníze, a ne málo, takže jsem to brala jako fakt, jenž asi hned tak nezměním.

Své děti jsem sice měla ráda, ale jen práce okolo nich mě zcela nenaplňovala. Chyběla mi moje původní práce, zatímco jsem byla na rodičovské dovolené. Také Roman se doma vyskytoval jen večer a kolikrát i o víkendu musel do zaměstnání. Povýšil a přibylo mu práce, což jsem chápala, ale hodně mi to vadilo. Připadala jsem si najednou na všechno sama a v hlavě mi začal hlodat červík pochybností.

A pak jsem jednou na jeho košili objevila otisk červené rtěnky

Rozhodně nebyla moje, protože já takovou rudou nepoužívám. Hrklo ve mně jako v pokaženém hodinovém strojku. Večer jsem pak uhodila na Romana, co to má znamenat. Ani se nesnažil nic zapírat. Zamiloval se a je to silnější než on. Ona samozřejmě pracuje ve vedlejší kanceláři. Mrzí ho, že nám dvěma to nevyšlo, ale prý jsem se hodně změnila, jak se narodily děti. Už jsem na něho neměla tolik času, a to mu moc chybělo. Navíc se z našeho vztahu někam pryč vytratilo to krásná napětí, jež mezi námi vždy bylo. Na druhý den si Roman sbalil věci a odešel z naší domácnosti pryč s tím, že v bytě můžu zůstat do doby, než ho prodá. Zůstala jsem sama s dětmi. Už vím, jak si musela připadat jeho bývalá manželka, když ji Roman opustil kvůli mně.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu