Jindřiška (34): Šestkrát jsem potratila a manželovi došla trpělivost, prý jsem hysterka a můžu si za to sama

Téměř deset let se s manželem snažíme o miminko, už jsem byla šestkrát těhotná a pokaždé jsem dítě na konci prvního trimestru potratila. Podle lékařů jsem fyzicky zdravá, horší je to však s mou psychikou. Problém je patrně v tom, že jsem se na dítě až moc upnula. Já si myslím, že problém je hlavně v mém muži, který mě má za hysterku a všechno naše neštěstí je podle něj jen má vina.

Už zase to nevyšlo

Poprvé jsem otěhotněla neplánovaně jen dva měsíce po svatbě. V té době jsem ještě studovala vysokou školu, na dítě jsem ale byla připravená, rozhodně jsem nepřemýšlela o potratu. Ten však přišel záhy a mně došlo, že to tak možná mělo být. Poté, co jsem dokončila školu a našla si stabilní zaměstnání, jsme se s mužem dohodli, že rodinu už založíme.

Bylo to rok po mém prvním spontánním potratu. Byla jsem zdravá, můj muž také, nic nám tedy nebránilo v tom, začít se o dítě pokoušet. Otěhotněla jsem poměrně brzy, ale jen dva týdny poté, co jsem to zjistila, jsem opět potratila. Takto se to opakovalo ještě čtyřikrát.

Začala jsem z toho být smutná, trápilo mě to, přišla jsem si nemožná, že to opět nevyšlo a já nejsem schopná dítě donosit. Všechny testy ukazovaly na to, že by neměl být problém s početím – jediný problém byl jen v mé hlavě.

Psycholog má jasno

I když s tím můj muž nesouhlasil, začala jsem chodit k psychologovi. Ten mi řekl, že problém může být zakořeněný někde uvnitř mě, možná se až příliš snažíme a nesoustředím se vlastně na nic jiného. Terapie mi pomáhaly, i když manžel stále protestoval. O dítě se ale snažíme pořád. Po mém nedávném posledním potratu mi ale muž vmetl do tváře, že dítě nemáme jen kvůli tomu, že jsem psychicky nevyrovnaná hysterka a naznačil mi, že odejde a najde si ženu, která mu dítě dá.

Alena (43): Mezigenerační soužití přerostlo v hroznou hádku. Nebavíme se spolu už týdny.

Co bude dál?

Teď máme hodně tichou domácnost, už spolu ani nespíme a já jen vyčkávám, co bude dál. Mám pocit, že manžel už se rozhodl a raději si najde ženu, která mu bude schopná dát zdravé dítě. To já podle všeho nejsem, i když mi lékaři stále opakují, že z gynekologického hlediska nic nenasvědčuje tomu, že bych nemohla děti mít.

Jsem už hodně zoufalá, nikdo mi vlastně nedokáže pomoci.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
zavřít reklamu