Kudy chodím, tam slyším, že bych si už konečně měla pořídit děti. Jsem vdaná už deset let, manžela miluji, nejsem ani žádná kariéristka, pracuji jako prodavačka v prodejně s obuví. Děti ale nemám ráda, je to pro mě komplikace, jsou hlučné a je s nimi práce. Já jsem pohodlná, mám ráda svou práci, koníčky a přátele.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Nechci se upoutat doma k plotně a přebalovat mimino. Manžel však po dětech touží. Rozejít se ale nechceme, a tak jsem mu navrhla zajímavý kompromis. Za tohle mě ale asi okolí ukamenuje.
Děti mě nikdy neoslovily
Vztah k dětem jsem neměla nikdy. Už od dětství mě trhal uši dětský pláč, děti sousedů jsem neměla ráda a vyhýbala jsem se jakémukoliv kontaktu s malými a uřvanými dětmi. Jsem taky dost pohodlná, mám ráda svůj klid a svobodu. Nic se nezměnilo ani po svatbě. I když svého muže nade všechno miluji, dítě mu prostě nedám a on to moc dobře ví.
Dvakrát jsme se málem rozvedli, to, když jsem šla na potrat. Lhát jsem mu nechtěla, ale přemluvit jsem se taky nedala. Všechno jsme ustáli, protože se máme vážně moc rádi. Postupem času mě začal respektovat a už o dětech doma ani moc nemluví, ví, že by neuspěl. To se raději rozvedu s milovaným mužem než mít děti.
Jsem hrozná?
Možná to zní ode mě hrozně, ti, kdo mě znají, ale ví, že já nejsem zlý člověk, nejsem žádná fiflena s dlouhými nehty a umělým poprsím. Já jsem obyčejná prodavačka obuvi, mám ráda zvířata a přírodu, ráda jezdím na výlety, čtu si nebo šiji nejrůznější doplňky do domácnosti.
Když ale přijdu z práce domů, chci si dělat to svoje, chci mít klid, a ne rychle utíkat do školky, vyzvednout děti a zažívat další kolotoč po práci ještě doma. Jsem zkrátka pohodlná, navíc mi děti ani náhodou nepřijdou roztomilé a zábavné, právě naopak.
Okolí to moc dobře nepřímá, moje maminka mě ještě nepřestala přemlouvat, abych změnila názor, o mých dvou potratech proto ani neví. Kamarádi už vědí, že tohle téma přede mnou nemají raději ani otevírat a ostatní z okolí se na mě dívají jako na bestii. Nikdo nechápe, jak žena může nenávidět děti. Jenže každý jsme jiný, já nepatřím k ženám, které si myslí, že jejich jediný úděl je rodit děti.
Manžel to chápe, ale bolí ho to
Můj muž mě miluje takovou, jaká jsem. Tím jsem si jistá. Vždycky spolu všechno zvládneme, i když uznávám, že to se mnou asi nemá jednoduché. Kdo by řekl, že jsem sobec, tomu musím oponovat. To vážně nejsem, máme adoptovanou holčičku z Indie na dálku, té pravidelně přispíváme na studium a byl to můj nápad. Takové dítě mi ale stačí, takové, které se bude mít díky mně dobře, ale já se o něj nemusím každý den starat. Pro ostatní bych se taky rozkrájela, ale rozhodně vím, že já nikdy dítě neporodím.
Na svém muži ale vidím, že i když o tom už nemluvíme, trápí ho to. On po dětech touží – a moc. Proto jsem mu nedávno dala netradiční nabídku. Narovinu jsem mu řekla, že chci, aby byl šťastný, ať si najde milenku, se kterou si dítě pořídí. Já jej ve všem budu podporovat ale na dálku. Ať si klidně vede takový dvojí život, jen ať doma to dítě nemám já. Mně by to nevadilo, vážně chci, aby se mu jeho sen splnil. Já si ty své také plním, a to na úkor těch jeho.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Irenin manžel a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Kolegyně by do toho šla
Zprvu se manžel moc nadšeně netvářil, a tak jsem to vzala do svých rukou. Kolegyně v práci totiž děti také chce, ale má na chlapy smůlu. Vytáhla jsem ji jeden večer na skleničku a navrhla jí, aby se vyspala s mým mužem a měla s ním dítě ona. Finančně by ji podporoval, s dítětem jí pomáhal a všichni bychom byli spokojení. I když si myslela, že si z ní dělám jen srandu, já ji ubezpečila, že to myslím vážně a ona k mému překvapení vážně souhlasila. Být svobodnou matkou by jí nevadilo a taky si uvědomuje, že úplně sama by na to rozhodně nebyla.
Laura (33): Po smrti švagra dává můj muž přednost švagrové přede mnou. Jsem ta druhá.
I když manžel ještě váhá, věřím, že se odhodlá. Konečně pak budeme všichni šťastní. Tak, jak to má být, to také bude.
