Moje máma mi vždycky říkala, že když se ženě narodí dítě, je to ta největší zkouška pro vztah. Spousta věcí se změní, a najednou už to není jen o ženě a muži, jak spolu žijí, ale také o dětech. Mně vadilo, že mi můj muž s ničím nepomáhal, když jsem byla s naší dcerou na rodičovské dovolené, a chtěla jsem tak náš vztah ukončit.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Máma mě varovala dopředu
Připadá mi, jako by to bylo včera, když mi moje máma říkala, že nejtěžší období vztahu mezi muže a ženou je, když se jim narodí dítě. Tenkrát jsem však nebylo schopná pochopit, co přesně tím myslí, dokud jsem si to sama neprožila a málem se právě v tomto období nerozvedla. Dnes jsem však ráda, že se to nestalo a já nezničila naší dceři rodinu, kterou ona tak miluje.
Vdávala jsem se hodně mladá
Všechno to začalo před osmi lety. Poznala jsem úžasného kluka a zamilovali jsme se do sebe navzájem. Byli jsme hodně mladí a náš život se točil jen kolem toho, abychom zažili co možná nejvíce zábavy. Neměli jsme žádné starosti a život v té době byl prostě skvělý. Jenže jsme si nedávali pozor a velmi rychle jsem otěhotněla. Můj tehdy přítel se k tomu postavil zodpovědně, okamžitě mě požádal o ruku a já myslela, že šťastnější už být ani nemůžu.
S dítětem doma jsem si připadala uvězněná
Na miminko jsme se těšili, a když naše dcera přišla na svět, byl to ten nekrásnější den. Pár týdnů po porodu mi můj manžel pomáhal se vším, ale postupem času jeho snaha ustupovala do pozadí. Náš život sklouzl do běžné rutiny. On chodil do práce, já byla doma s malým miminkem a každý den byl prakticky stejný. Já se však začínala nudit. Začal mi chybět můj předchozí život. Chtěla jsem zase zažít nějakou pořádnou akci, ale s malou to nešlo.
Přišly první výčitky
Ze začátku jsem manželovi začala vyčítat, že on se může jít bavit, ale já ne. Připadala jsem si sama a byla jsem naštvaná na celý svět, jak je nespravedlivé, že on může a já ne. Vždyť je taky rodič. Už se na mě nedíval stejně jako dřív. Měl mě rád, to ano, ale možná také proto, že jsem z péče o malou byla hodně unavená a každou chvíli se mi něco nelíbilo, tak i jeho chování ke mně se změnilo.
Doma mi s ničím nepomáhal
Chodil do práce, a když přišel domů, lehl si k telefonu nebo počítači a o nic dalšího se nestaral. Tohle mě uráželo úplně. Vůbec neviděl, že celý den skáču kolem malé, a ještě musím zastávat práci v domácnosti úplně sama. Postupem času jsem mu začala zazlívat snad úplně všechno. Žárlila jsem na něj. Ne proto, že by se kolem něj točily jiné ženy, ale protože mi připadalo, že jeho život narozdíl od toho mého se prakticky vůbec nezměnil.
Začala jsem uvažovat nad rozvodem
Čím dál tím víc jsem si uvědomovala, že ho vlastně k ničemu nepotřebuju. Doma si všechno zastanu sama. Jen jediná věc mě brzdila. Finančně nás zajišťoval. Mohla jsem si koupit, co jsem chtěla, a přece jen alespoň občas pohlídal malou. Stále tady byla ale ta zlost, kterou jsem prožívala. On může všechno a já nemůžu nic. Nakonec jsem se odhodlala a řekla mu, že se s ním chci dát rozvést.
Nakonec jsem bouchla
Koukal na mě, jako by mě viděl poprvé a vůbec nechápal, o čem mluvím. Až teď se mě vypadlo všechno, co mě trápilo. Můj manžel do té doby neměl pořádně ani tušení. Remcala jsem sice občas, že toho mám hodně, ale nikdy jsme si o tom nepromluvili. Dusila jsem to v sobě, až to bouchlo. Poprvé jsem viděla v manželových očích paniku z toho, že by o mě mohl přijít. Ten večer jsme spolu mluvili několik hodin.
Všechno jsme si vyříkali
Konečně jsem ze sebe dostala všechny ty křivdy, které jsem pociťovala. Manžel poslouchal a nakonec řekl, že neměl ani tušení, jak se cítím. Ptal se, proč jsem mu neřekla, že potřebuju pomoct. Nechtěl o mě přijít, protože mě má opravdu rád a nastolil nové podmínky. Od té doby mi začal pomáhat, staral se o mé pocity a já byla moc ráda, že kvůli své falešné hrdosti jsem neudělala obrovskou životní chybu, neodešla a dceři nezničila rodinu.
Nakonec jsem sama sobě vyčítala, jak jsem prožila poslední rok. Kdybych mu narovinu a hned řekla, jak se cítím, mohla jsem si ušetřit spoustu vnitřního trápení.
