Hanka (44): Můj nový přítel je neuvěřitelný skrblík. Kýbl na záchodě je už fakt moc. Ale můj syn ho zbožňuje

Když jsem se dala dohromady s mým novým přítelem Karlem (50), byla jsem nadšená hlavně z toho, jak skvěle si rozumí s mým synem, který k němu vzhlížel. Jakmile se k nám nastěhoval, začala jsem si všímat věcí, které jsem před tím neviděla. Je neuvěřitelný šetřílek, dalo by se rovnou říct, že až držgrešle.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Šimonův otec se z jeho života úplně vytratil

Se Šimonem jsem žila sama pět let. Snažila jsem se, aby mu nic nechybělo. Rozvod byl pro nás pro oba náročný, a nakonec se otec Šimona odstěhoval na druhý konec republiky a přerušil styk nejen se mnou, ale hlavně se svým synem. Snažila jsem se mu to vynahradit, ale táta je táta, a můj malý syn tím stejně trpěl. Na svého otce často vzpomínal a nedokázal pochopit, proč už mu najednou tatínek ani nezavolá.

S Karlem jsem se seznámila náhodně

Karel do mého života vstoupil tak trochu nečekaně. Poznali jsme se v autobuse, když prudce zabrzdil a já u toho upadla na zem a narazila jsem si koleno. Jako jediný ze všech cestujících mi pomohl na nohy a staral se, jestli jsem si moc neublížila. Rovnou jsme se dali do řeči, a než jsem dojela do mé konečné stanice, měl už v mobilu uložené moje číslo. Z toho dne si už jen pamatuju, že jsem pak měla dobrou náladu a jen jsem se smála, ani to koleno tolik nebolelo.

Vlastní děti Karel neměl a sváděl to na osud a nesprávné ženy

Ozval se poměrně rychle. Prvních několik dnů jsme si jen psali, ale nakonec mě pozval na schůzku a začali jsme se scházet pravidelně. Hned na začátku jsem mu řekla, že mám malého syna – a vůbec mu to nevadilo. Sám děti neměl, protože jak tvrdil, neměl štěstí na ženy a tím pádem mu osud nedopřál ani vlastní dítě. V jeho skoro padesáti letech se už myšlenky na vlastní dítě vzdal.

Karel a Šimon si náramně rozuměli

Po pár měsících jsem je seznámila a musím uznat, že si kluci padli hned do oka. Karel to s ním prostě uměl. Hráli fotbal, a dokonce se nechal naučit hrát hry i na počítači. Oba se chovali jak malí kluci, a já byla nadšená z toho, jak skvěle si rozumí. Byl to právě Šimon, který navrhl, aby se k nám Karel přestěhoval, a já proti tomu vlastně neměla žádnou námitku. Náš vztah fungoval skvěle a lepšího otce pro Šimona jsem si neuměla ani představit.

Karlových nedokonalostí jsem si začala všímat až po jeho přestěhování

Až poté jsem si začala uvědomovat, že toto rozhodnutí bylo příliš rychlé a nebyla jsem si jistá jeho správností. Najednou se na Karlově povaze začaly projevovat věci, kterých jsem si dřív nevšimla, nebo spíš možná ani nechtěla všimnout. Začalo to tím, že přesně rozdělil, kdo co teď už v naší domácnosti bude platit. To jsem ještě relativně chápala. Šimona má rád, ale nechce platit za cizí dítě.

Jeho šetření hraničilo s posedlostí

Postupem času nás začal peskovat za světlo. Nikde, kde jsme zrovna nebyli, se nesmělo svítit. To by bylo také v pořádku, kdyby k tomu nenutil a nenapomínal také naše návštěvy. Televizi povolil pouze na jeden film denně, abychom šetřili elektřinu. Na záchod postavil kýbl, do kterého vylíval přebytečnou vodu ze sušičky, a chtěl, abychom tím splachovali. Z jedné strany jsem chápala, že se snaží šetřit, ale na druhou stranu mi to připadalo divné.

Zacházel do úplných extrémů

Tím to však nekončilo. Po nějaké době si usmyslel, že voda, kterou se sprchujeme, zbytečně odtéká do kanálu a dala by se taky využít. Proto tuto vodu také začal shromažďovat, a já ji musela používat na vytírání bytu a také pokud jsem chtěla utírat prach, nebo umývat okna. Tohle mi už přišlo přes čáru a začala jsem se na Karla dívat jinak. Až teď jsem si začala všímat, že mě vlastně nikdy nevzal ani do kina, ani na drink. Prostě odmítal utrácet.

To, že Karel neměl štěstí na ženy, byla hlavně jeho chyba

Začala jsem být rozpolcená. Až teď mi došlo, proč možná Karel neměl štěstí na ženy. Tahle šetřivost hraničila s posedlostí. Když například chleba chytl plíseň, nesměl se vyhodit. Pouze se odkrojila část s plísní a zbytek se musel sníst. Já ale nechtěla dávat synovi takový chleba. Nakonec to byla stejně moje chyba, protože jsem neuměla nakoupit potraviny tak, aby se zužitkovaly celé.

Zatím trpím jeho posedlost, protože Šimon ho zbožňuje a vidí v něm tátu, ale nejsem si jistá, zda si na tohle někdy zvyknu. Lituju, že jsem kdy dovolila, abychom spolu žili, ale mému synovi druhého tátu nevezmu.

Autor: Lenka Svobodová
zavřít reklamu