Ještě před svatbou jsme si s Jirkou řekli, že rodinu určitě chceme, a to minimálně dvě děti. Když jich bude více, nebude to vůbec vadit. S touto vizí jsme vstupovali do manželství po pěti letech vztahu. Nyní dítě máme, ale nevypadá to, že by z něho byl Jirka nějak nadšený. Mrzí mě to a vůbec nevím, co mám dělat.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Risk je zisk
Když jsme se s Jirkou seznámili, příliš jsme se nezdržovali chozením a po tříměsíční známosti jsme se hned sestěhovali. Řekli jsme si, že jedině tak se opravdu dobře poznáme. Tak jsme to riskli a ono to vyšlo. Asi jsme na sebe měli štěstí, protože vím od svých kamarádek, že mnohým to ve vztahu moc dobře neklapalo.
S Jirkou jsme si vyhovovali snad ve všem
A v čem se objevily třecí plochy, u těch jsme se dovedli dohodnout na kompromisu. Užívali jsme si svobodného života a bylo nám spolu bezva. Oba jsme vydělávali slušné peníze, omezovat jsme se nijak nemuseli, takže náš životní standard byl nastavený asi o něco výše než u běžné populace. Bylo to dáno pochopitelně i tím, že jsme zatím neměli děti a veškeré peníze jsme si mohli užívat jen my dva.
S potomky jsme ale počítali, protože jsme to považovali za logické vyústění našeho vztahu. Když už jsme společně bydleli, občas i my jsme potřebovali vztah posunout na jinou úroveň. Tou další byla svatba. Když mi Jirka obřadně předal zásnubní prsten, byla jsem v sedmém nebi. Domluvili jsme se, že nic neuspěcháme, a termín obřadu jsme si stanovili na začátek příštího roku. Svatba v zimě byla můj sen. Inspiraci jsem si asi našla v mé oblíbené pohádce Tři oříšky pro Popelku.
Svatba byla nádherná a s Jirkou jsme si ji oba moc užili
Uvažovali jsme, jestli se nějak změní náš vztah, když už na něho budeme mít ten papír. Ale nic se nedělo, vše bylo při starém. Akorát jsme se rozhodli, že si pořídíme na hypotéku větší byt. Což se také stalo a zanedlouho jsme se stěhovali do nového. Zařizování bytu je můj velký koníček, opravdu mě hodně baví vymýšlet, co v jakém místě v interiéru bude stát. Jirka naštěstí nechal většinou výběr na mně, hlavně do kuchyně mi příliš nemluvit. Akorát se vyslovil pro pár věcí v obývacím pokoji, ale to zase nevadilo mně.
A mohli jsme se začít snažit o miminko
Pustili jsme s nadšením do toho, respektive jsme nepřestali v tom, co jsme už tak dlouho provozovali. A stalo se, že jsem jednou objevila na těhotenském testu dvě čárky. Polilo mě nevýslovné blaho a hned začerstva jsem novinku oznámila nyní už manželovi Jirkovi. Přijal ji se stejnou radostí jako já.
Tak, jak jsem s chutí zařizovala náš nový byt, stejně jsem i nakupovala výbavičku pro naše miminko, které jsem nosila. Jeho pohlaví jsme si říct nenechali, chtěli jsme být s Jirkou překvapení.
Devět měsíců uběhlo jako voda a z porodnice jsme si přivezli nádhernou holčičku. Karolínka byla moje sluníčko, ale že by byla zrovna zlatá, se říci nedalo. Hodně plakala a dala mi zabrat. V noci jsem se špatně vyspala a také na Jirkovi bylo vidět, že mu není moc po chuti, že holčička stále pláče.
Nepřehlédněte: Magda (35): Jsem v tak těžké životní situaci, že jsem se rozhodla dát své ještě nenarozené dítě k adopci
Nakonec mi řekl, jestli bych se nemohla s ní odstěhovat do dětského pokoje, že by se potřeboval trochu v noci vyspat, aby nebyl v práci jako zombie.
Rodinný život
Zamrzelo mě to, ale příští noc jsem opravdu i s Karolínkou už spala u ní v pokojíčku. Postupně jsem se společně sbližovaly. Jen Jirka stále vypadal, že se ho nic netýká. Malou nikdy nepochoval, nevzal v kočárku na procházku, ani se neměl k tomu, že by ji třeba před spaním vykoupal. Vymlouval se na to, že se bojí, aby jí nějak neublížil, protože mu připadá křehká jako panenka. A dodal, že je to nakonec ženská práce, on se stará o to, aby rodina finančně nestrádala.
To sice dělal, ale nějak moc usilovně, protože se z práce vracíval dost pozdě. Nikdy si neudělal čas, aby s námi pobyl i některé odpoledne. Všude jsem chodila sama s Karolínkou. Nevím, proč se tak Jirka choval. A protože mi to nedalo, rovnou jsem se ho na to zeptala.
Jeho odpověď mě doslova šokovala
Prý mi nechtěl kazit radost, ale on si myslel, že se nám narodí syn. V práci je údajně terčem posměchu svých kolegů, že se zmohl jen na holku. Navíc na tak malém dítěti nevidí nic zajímavého. Mluvit se s ním nedá, hrát také ne. A ještě ho také mrzí, že jsme přišli o náš původní bezstarostný život. Nyní už máme Karolínku navždy přisouzenou a on vidí, kolik to stojí námahy a peněz.
Říká se, že narození dítěte je zkouška vztahu. Ten náš zatím moc dobře neobstál. Nevím, jak se mám nyní k Jirkovi chovat, protože jeho slova mě hodně ranila.
