Eva (34): Moje dcera má dvě maminky a dva tatínky. Bojíme se posměšků, ale dítě jsme si přáli. Je to sobecké?

Pocházím z pěti dětí a vždycky jsem sama chtěla mít velkou rodinu. Když mi bylo patnáct let, našla jsem si kluka, se kterým jsem byla tři roky. Poté jsem si ale uvědomila, že se mi líbí holky – a od té doby jsem měla vztahy pouze se stejným pohlavím.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Svou touhu po rodině jsem však měla po celou dobu v sobě. Když jsem poznala Petru, věděla jsem, že je to ona, s kým bych rodinu chtěla založit. Jenže lesbičky to u nás nemají vůbec snadné, děti homosexuálních párů také ne. I přes všechny nástrahy jsme svůj sen o dětech nevzdaly, teď se ale ukazuje, že jsme možná byly příliš sobecké a bojíme se, že naše dcera bude ve škole trpět.

Naše láska by bez dětí strádala

Celá rodina mou sexuální orientaci přijala dobře, i když jsem se jim to styděla a možná i bála říci, poznali na mě, že se něco děje. Jediné, na co se mě maminka snažila připravit, bylo, že tohle mé rozhodnutí mě nadobro připraví o děti. Tomu jsem však já nechtěla věřit. Jenže ono to tak opravdu je. Adopce není možná, a tak cesta k dítěti vede jedinou cestou, těhotenstvím.

S Petrou jsme se poznaly v metru, ona se právě přistěhovala a nemohla najít správný spoj. Já jí pomohla a zamilovaly jsme se do sebe. Láska to byla od začátku čistá a upřímná, o dětech jsme se začaly bavit velmi brzy. Obě jsme totiž po dětech toužily. V té době měla Petra mnoho homosexuálních kamarádů. Já jsem v této komunitě nikoho moc neznala a vlastně jsem nikdy nedávala moc najevo, že jsem lesbička.

S Petrou to ale bylo jiné. Já se za to přestala stydět, a navíc jsem poznala moc úžasné lidi. A někteří z nich měli úplně stejné touhy jako my. Už v té době mi Petra naznačila, že tohle může být naše šance. Zároveň nám oběma docházelo, že bez dětí bychom se nikdy nemohly cítit jako opravdová rodina.

Kamil a Radek, kluci, kteří se do toho nebáli jít s námi

Náš život byl jen o práci, domácnosti a víkendech s kamarády. Nejvíce jsme se stýkaly s Kamilem a Radkem, moc sympatickým párem. Oba, stejně jako my dvě, chtěli mít děti. Bylo tedy jasné, co uděláme. Petra nikdy s mužem nespala, za to já ano, takže bylo jasné, kdo dítě odnosí. Sperma měl dodat Radek – a tomu taky nedělalo problém spát se ženou.

Stačila láhev alkoholu a už jsme se milovali. Jako přátelé, kteří spolu chtějí počít dítě. Napoprvé to však nevyšlo, to jsme byli všichni příliš bláhoví. Ale na čtvrtý pokus se to povedlo a já skutečně otěhotněla.

Všichni čtyři jsme se domluvili, že Radka zapíšeme i jako otce. Dítě budeme mít následně ve střídavé péči. Všechno vypadalo tak jednoduše, dva domovy, dvě milující a plnohodnotné rodiny. Pokojíčky jsme u nás i u kluků vybavili stejně, aby se miminko cítilo skvěle už od začátku. Zdánlivě skvělý plán jsme ale trošku nedomysleli.

Jak se na Elišku budou dívat ostatní děti?

Narodila se nám krásná a zdravá holčička, kterou jsme pojmenovali Eliška. Všechno šlo podle plánu, na všem jsme se dokázali dohodnout, byli jsme skutečně spokojení a všechnu lásku jsme dávali našemu společnému uzlíčku štěstí. Jezdili jsme na výlety, na rodinné návštěvy a všude v pěti. Malá byla dva týdny u nás a dva týdny u kluků s tím, že bydlíme kousek od sebe, takže nebyl problém se vídat i jindy. Zkrátka jsme si neměli na co stěžovat.

Horší to však bylo s nástupem Elišky do školky, učitelky se na nás dívaly zvláštně, my všem shodně tvrdili, že jsme s Radkem byli pár, ale rozešli jsme se a oba si našli jiné partnery. Sehráli jsme to na to, že jsme bisexuální. Ovšem děti si také začaly všímat, ve školce se však všechno ještě dá nějak uhrát. Aby to nevypadalo tolik blbě, vyzvedávala jsem ji primárně já nebo Radek. Když jsme ale byli oba v práci, zaskočili naši partneři.

Prožíváte podobné životní útrapy jako Eva a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].

Školy se bojíme nejvíc

Eliška má nastoupit v září do školy a toho se obáváme. Ona sama se už ptá, proč má dva tatínky a dvě maminky. Když byla menší, nepřišlo jí to divé, avšak ve školce poznala, že to klasický model není. I když ona je spokojená, moc dobře si uvědomujeme, jak dokážou být lidé krutí a hlavně děti, které tomu ještě úplně nerozumí. Už ve školce se našlo pár rodičů, kteří se na nás dívali skrz prsty. Se stejnými dětmi ale bude Eliška nastupovat i do školy.

Čtěte také: Saša (28): Mám vztah se ženou i mužem. Miluji je oba a nevím, pro koho se mám rozhodnout

Nevím, možná jsme svůj zdánlivě dokonalý plán nedomysleli úplně dokonce, my jsme chtěli dítě, ale nedomysleli jsme, do jaké společnosti jej přivedeme. Dokonce vážně uvažujeme o tom, že pokud to nepůjde, přestěhujeme se.

Existují země, kde jsou takové rodiny běžné a možná je to řešení.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT