Před pár lety jsme doma řešili velkou záhadu. Z ledničky i ze špajzu nám neustále mizelo nějaké jídlo. Bylo to docela komické, manžel obviňoval mě, že v noci tajně jím, protože přes den držím ty své diety, já jsem obviňovala jeho, že v noci vyjídá ledničku, protože se chodí dívat na televizi, a tak to šlo dokola asi dva měsíce. Až jsem si na viníka počíhala, nestačila jsem se divit.
Kde je ten salám?
Do obchodu chodím každý den, hlavně pro to, že si každý děláme doma svačiny do práce no, a když se chodí do školy, tak i dcera si maže svačiny. Lednice je u nás tak vždycky docela slušně nacpaná. Před pár lety se v ní ale začalo ztrácet jídlo. Manžel ráno vstal, chtěl si vzít něco na snídani, ale jeho oblíbený salám tam nebyl nebo zbyly – jen tři kolečka. Podobně to bylo se zeleninou nebo ovocem a sladkostmi. Jednou jsme postrádali dokonce karbanátky k obědu.
To už není možné
Když se to stalo poprvé, mávnuli jsme nad tím rukou s tím, že to někdo snědl, a dál jsme to neřešili. Když se ale situace opakovala třeba po týdnu znovu, bylo to zvláštní. Manžel měl jasno, že jídlo jím já, a já jsem to automaticky svalovala na manžela, který v noci utíkal pravidelně z ložnice, aby mohl sledovat oblíbený zápas zámořské ligy.
Nastražená pastička
No ne, že by mi vadilo, že doma někdo jí více než přizná, to ne, jen ať si dají, ale štvalo mě, že se nikdo nechce doznat. Na kobereček jsem si pozvala i naši tehdy osmiletou dceru, protože se ztrácely i kokinka, ale ani ta o ničem nevěděla. Takže jsem se rozhodla si na toho šotka počíhat. Před spaním jsem hrkla dvě silné kávy, abych neusnula, lehla jsem si do postele a číhala jsem.
Už jsem pomalu dřímala, když jsem zaslechla zvuky. Manžel tvrdě spal, ale v kuchyni se rozsvítilo, a tak jsem tam potichoučku nakráčela. U otevřené ledničky stála moje dcera a do sáčků si balila jídlo, které pak dala do batůžku, zavřela lednici, zhasla a chtěla jít zpět do pokojíčku. A v tom jsem se jako detektiv v utajení odhalila.
Proč to děláš?
Dcera musela přiznat barvu. Ihned jsem ji začala zpovídat, dokonce i manžel se vzbudil a přišel za námi. Její důvod mě ale naprosto dojal. Její spolužačka ze školy měla doma čtyři sourozence, a tak nosila opravdu chudé svačinky, maminka jí nedávala kokinka ani ovoce – a naše dcerka se s ní prostě chtěla podělit. Bylo to tak strašně milé. Prostě jen chtěla přilepšit kamarádce, která se doma neměla tak dobře jako naše dcera.
Uvědomila jsem si, že mám neskutečně hodnou a obětavou dceru, a že jsem ji dobře vychovala. Poté, když jsme balila svačinu dceři, dávala jsem jí dva kousky ovoce nebo dvě čokoládové tyčinky, aby se mohla rozdělit.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
