Dana (38): Vzala jsem si výrazně staršího muže. Ale nebyl to zrovna chytrý krok

Myslela jsem si, že můj životní příběh bude mít šťastný konec. Alespoň ze začátku to tak vypadalo. Vdala jsem se za muže výrazně staršího. Byla to moje volba, můj manžel Martin mi vždy imponoval svým přehledem, zkušenostmi a také chováním.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Ve svých 28 letech, kdy jsme se seznámili, jsem náš věkový rozdíl nijak nepociťovala. Jenže roky letěly a z manžela se stal pecivál, kterého zajímá jen jídlo.

Vždy se mi líbili starší muži

Pociťovala jsem u nich větší oporu než u mužů mé generace. S manželem jsem se seznámila docela kuriózně. Jednou jsem měla defekt na autě, kdy jsem píchla a zůstala stát na nepříliš frekventované silnici. Byl jediný, kdo mi zastavil a nabídl svoji pomoc. Zatímco pneumatiku vyměňoval, dali jsme se do řeči. Odjížděl pak s mým telefonním číslem v kapse.

Zanedlouho zavolal a pozval mě na kávu. Hned ze začátku jsme si hodně rozuměli a opravdu mě překvapilo, když mi řekl, kolik je mu let. Byl výrazně starší než já, ale nebylo to na něm vůbec vidět. Procházel právě nelehkým životním obdobím, rozpadalo se mu dlouholeté manželství. Zpozorněla jsem, protože jsem rozhodně nestálo o to být někým, kvůli někomu skončí vztah. Jenže mě ujistil, že mu to v manželství už pár let neklape a se ženou si žijí každý po svém.

Začali jsme spolu oficiálně chodit a trávit veškerý volný čas

Jezdili jsme na výlety, chodili do divadla i na koncerty. Martin měl elánu na rozdávání. Po roce byl konečně rozvedený a volný a my jsme se mohli sestěhovat. Děti mu už vylétly z hnízda, takže nemusel řešit jejich případnou společnou péči. Dokonce jsem se s nimi i seznámila. Jenže mě přijali celkem chladně, takže jsem se dále nevnucovala.

Po nějakém čase Martin začal mluvit o tom, že bychom si mohli děti pořídit spolu. On přece ještě není tak starý, aby péči o ni nezvládl. Abych pravdu řekla, přesně v toto jsem doufala, protože vlastní rodinu jsem si moc přála. Rozhodli jsme se však nejdříve náš vztah zpečetit svatbou. Byla malá, ale moc hezká, a já jsem byla asi ta nejšťastnější nevěsta. Ostatně i Martin vypadal velmi spokojeně. Myslím si, že po mém boku viditelně ožil.

Jak to někdy bývá, do roka od svatby se nám narodil první syn. A do dvou let jsme mu pořídili ještě bratříčka. Zatímco starší synek byl velmi hodným dítětem, které spalo snad na povel, mladší si to zase vynahradil. Téměř do svého jednoho roku každý den proplakal. Manžel se snažil mi s péčí o děti pomáhat, ale kolikrát bylo na něm znát, že už nemá tolik trpělivosti jako já, a ani jeho energie nebyla už to, co bývala. Přesto se snažil být dobrým tátou.

Změny k horšímu

Nikdo nemládneme, a jak děti rostly, postupně se měnily priority, kterým jsme dávali s manželem přednost. Jenže problém nastal v tom, že jsem se v nich začali rozcházet. Zatímco já jsem chtěla s oběma syny jezdit na kole na výlety, manželovi se už do této aktivity moc nechtělo. Dával stále více přednost domácímu lenošení a dobrému jídlu, které jsem vždy uměla chutně připravit.

Mnohokrát jsme na toto téma vedli debatu a dopadlo to většinou tak, že o víkendu jsme s kluky vyrazili ven polykat kilometry na bicyklech, zatímco manžel se zavřel doma a něco si kutil na počítači. Obvykle dělal pořádek ve fotografiích, nebo konfiguroval domácí síť. Přitom měl puštěnou televizi a sledoval většinou jen politické debaty. Pokud bych se syny nešla z domu pryč, musela bych to poslouchat celý den.

A protože manželovi opravdu chutnalo, začal nabírat na hmotnosti. Pravdou je, že už mu táhlo na šedesátku – taky rozdíl dvacet let, je rozdíl dvacet let… Jeho atletická postava se během deseti let našeho manželství změnila k nepoznání a z manžela se stal pohodlný tlouštík, který je nejspokojenější doma. Ale co já? Nejsem ještě tak stará, abych na všechno rezignovala.

Ani v posteli nám to už neklapalo, manželské radovánky u nás nebyly, jak je rok dlouhý. Snažila jsem se Martina přimět k tomu, aby zkusil svou hmotnost, která se blížila bezmála k metráku, nějak snížit. Ale odpověděl mi, že se mu moc sportovat nechce, protože ho bolí kolena, a dál se věnoval svým počítačům.

A tak si s manželem žijeme vedle sebe jako bratr a sestra

Kluci ho mají rádi, je to jejich táta, ale mně přijde nespravedlivé, že ve svém věku už nic akčního nemám šanci s manželem zažít. Mé kamarádky mě nabádají k tomu, abych si našla milence, nebo manžela opustila. Uvažuji nad tím, i když na druhou stranu nechci připravit kluky o otce. Je to těžké rozhodování.

Kdybych měla možnost vrátit čas, asi bych si o tolik let staršího partnera nikdy nebrala.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT