Moje nejlepší kamarádka Nora je doslova magnet pro starší muže. Nelituje a své přednosti si ve společnosti užívá. Jenže, co má dělat kluk, který by si přál věkově rovnou holku, ale skutečný zájem o něj mají pouze starší ženy? Občas mám pocit, že se mi osud jednoduše pomstil, a přesně tak, jak Noru obdaroval, mne naopak vytrestal. Nebo je to celé jinak?
Tento článek vychází ze zaslaného textu od našeho milého čtenáře. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
„Mamánek“ Daliborek
Aby bylo jasno hned v úvodu. Proti starším ženám nic nemám a často říkám, že mnohé z nich jsou zajímavější a krásnější, než ledasjaká dvacítka. Každý věk má své a žen si vážím všech. Jen na intimní vztah bych si přece jenom přál holku ze své věkové kategorie. Už proto, že bych se rád stal otcem a pozdní rodičovství není nikdy žádná výhra. Zastávám totiž názor, že rodina by se měla zakládat v rozmezí dvacátého a třicátého roku života. Sám jsem totiž „výsledkem“ pozdní lásky.
Když jsem se jednoho únorového dne narodil, bylo mé mámě rovných čtyřicet a tatínkovi skoro padesát. Dlouho nemohli mít děti a pozdní rodičovství v době, kdy už si máma myslela, že je definitivně v přechodu, proto považovala za dar z nebes. Nedivím se. Oba mě také náležitě milovali, jak jen mohli a ze mne se stalo to, čemu se říká „mamánek“. Mohl jsem si dělat cokoliv a nikdy nedostal vyhubováno. Přesto jsem dobroty našich nezneužíval. Jako „dospělí lidé“ jsme se vždycky na všem domluvili a pokud mě nepotkal nějaký nechtěný průšvih, netušil jsem ani, co to průšvihy jsou. Naši se ke mně zkrátka chovali tak trochu jako babička s dědečkem, jestli mi rozumíte…
Starý mladý
Jak ubíhala léta, bylo mi patnáct, dvacet, dvacet pět a rodičům mezi šedesátkou a sedmdesátkou, což je z hlediska pestrosti naší domácnosti zajímavé, ale na druhou stranu je to ten moment, kdy si uvědomíte, že se vlastně tak trochu míjíte v čase. Dvacítka je číslo krátce za prahem dětství, ale šedesátka znamená už otevřenou bránu do světa stáří. Přesto má podobné složení domácnosti výhody. Já rodiče vždycky svou energií „omlazoval“ a oni mě zase dovedli poučit o životě. Natolik, až jsem jejich postoje začal nevědomky přejímat. Určitě jsem netušil, že něco podobného může mít vliv i na můj pozdější soukromý život. Dojem „starého mladého“ ze mne nějak přirozeně vyzařoval od dětství. Býval jsem vždycky vážnější a zodpovědnější než vrstevníci a na problémy uplatňoval širší obecný přehled. Holky těšilo, když jsem jim pomáhal s úkoly, kluci zase ode mne občas načerpali nějaký ten rozum. Byl jsem trochu jiný, ale nikomu to nevadilo.
Holky mě mají za kamaráda
Prvních stínů v ráji jsem si začal všímat až, když jsem se poprvé zamiloval. Mou láskou se stala spolužačka na střední, Nora. Byla krásná, vtipná, zodpovědná a já nedovedl myslet na nic jiného, než na ni. Zpočátku jsme byli jen kamarádi a vše působilo slibně. Zlom nadešel v době, kdy jsem se jí ze svých citů vyznal. Nora mě tehdy ušetřila veškerého okolkování a rovnou do čí mi sdělila, jak se věci mají. Byl jsem pro ni odjakživa ten nejlepší kamarád, ale nikdy člověk, se kterým by chtěla mít vztah nebo milenecký úlet. Dost mě to vzalo, ale nakonec jsem byl rád, že vím, na čem jsem. Rozumně jsem si věc vyložil, že za nějakou dobu přijdou i jiné lásky…
Když už nám bylo přes dvacet, Nora se mi jednou svěřila, že má vážnou známost. V první chvíli jsem reagoval žárlivě, ale vzápětí se usmál a chtěl vědět víc. Měl jsem ji rád a přál jí štěstí. Už tenkrát, když mě odmítala, říkala něco ve smyslu, že se jí líbí starší muži, ale i tak mě věk jejího přítele překvapil. Bylo mu totiž šedesát. Jenže, proti citu nelze namítat a tak jsem byl pouze zvědav, zda jim vztah klapne a vydrží. V tu dobu jsem si říkal i to, že já bych výrazně starší ženu nechtěl. Především proto, že děti potřebují mladé rodiče s perspektivou dlouhého života a zdraví. Proč? Protože sám vím, o čem mluvím…
Starší dámy
Měsíce, roky šly dál a já byl stále sám. Jediná holka se mnou neztratila slovo jinak, než jako s kamarádem. Jedna kolegyně z práce mi dokonce řekla, že se jí se mnou povídá líp, než s bráchou. A já? Mne to těšilo. Byl jsem trochu upovídanější, protože vím, že ženy to mají rády a já nevidím důvod, proč jim občas v jejich potížích či fantaziích nenahrát. Jen mě mrzelo, že přes všechen ten pozitivní náboj neexistuje jediná, které bych se líbil i jinak. Až přišla Blanka. Blance bylo čtyřicet osm let a strašně si mě v práci oblíbila. Sice dokola opakovala, že mě bere jako syna, kterého nikdy neměla, ale já cítil, že její náklonnost pramení odjinud. Bylo to nešťastné, protože jsem ji nechtěl zklamat, měl ji rád, ale zároveň po ní netoužil. Ke konfrontaci naštěstí nedošlo. O něco později, když jsem se přestěhoval do vlastního bytu, se situace zopakovala. Tehdy se do mne zakoukala zase moje padesátiletá sousedka. Byla single, chyběl jí mužský a po mně pokukovala neskutečně. Jenže, ani tudy cesta nevedla. Když pak věk mých „nápadnic“ překročil v jednom případě i sedmdesátku, začal jsem být tak trochu skeptický, že zřejmě přitahuji opravdu jen zralé ženy. Je to komplikovaný problém, který nejspíš pramení z mého dětství, jenže, je těžké ho napravit…
Prožíváte podobné životní útrapy jako Dalibor a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mladý dědeček?
Nedávno jsem se sešel s Norou, která má v současné době partnera nového a opět okolo šedesátky. Není zlatokopka. Prostě má raději vyzrálejšího partnera a tak si plní své sny. S trochu humorným akcentem jsem jí však mezi větami tentokráte naznačil, že zřejmě budu podobný, i když nechtěný, případ. To proto, že ženy, které by o mne jevily zájem, jsou vždycky výrazně starší. Schválně jsem čekal na její reakci. Nora se zasnila, poté zvážněla a nakonec se mě zeptala, jestli bych to nechtěl alespoň zkusit a nějaké šanci nedal. Zprvu jsem odmítl, ale nakonec popřemýšlel, zda na jejích slovech opravdu něco nebude. Proč ne?
Kristián (25): Živím je jako pedikér a nestydím se za to, i když se mi kamarádi posmívají.
Šťastný nejsem, ale nešťastný také ne. Uvidíme. Pokud mi je osudem souzena starší partnerka, bude to zřejmě věc, které se nevyhnu a možná, že to zase tak špatné nebude. Jen si budu muset přehodnotit životní priority a možná zapřemýšlet i o variantě v roli nevlastního mladého dědečka v případě, že by má starší partnerka měla děti a vnoučata z předešlého vztahu…
