Alice (27): Co ji naučila změna pohlaví? Nešlo jen o fyzický přerod, ale hlavně o nalezení vnitřní ženy

Alice (27) prošla transformací pohlaví. A ví, že být transgender je mnohem víc než jen fyzická změna. V jejím příběhu se jedná o nalézání vnitřní ženy. Termínem transgender se označují lidé, kteří se neidentifikují výlučně maskulinně či femininně, tedy ti, kdo se vymykají klasickému rozdělení na muže a ženy. V první řadě ale jde samozřejmě o ty, kdo se vnitřně neztotožňují se svým biologicky daným pohlavím.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Změny pohlaví i změny ve společnosti?

„Není pochyb o tom, že se pozice transgender mužů a žen ve společnosti zlepšuje,“ říká na úvod Alice, „dříve se veřejně o takových věcech vůbec nemluvilo, a pokud někdo prošel změnou pohlaví, lidé jeho identitu nepřijímali.“ A Alice pokračuje: „Dnes už o změně pohlaví můžeme hovořit veřejně a sdílet také své příběhy a pocity.“

Alice si ale nemyslí, že je důležité říkat podrobnosti o tom, jak probíhá fyzická změna pohlaví, podle ní je podstatné, jak vlastně zjistila, že „žije ve špatném těle“, že je potřeba mluvit o letech před a po změně. Říká, že roky před změnou pohlaví nebere jako součást své minulosti a její život začal až poté, co se stala fyzicky ženou. O to zásadnější a náročnější bylo vnitřní ztotožnění se se svým ženstvím, protože jí chybělo dospívání dívky.

Kdo jsem?

„Jsem směsicí mužských a ženských rysů, ale to je paradoxně to, co ze mě dělá ženu, kterou jsem dnes,“ popisuje Alice, „když jsem prošla změnou, měla jsem pocit, že jsem přišla o mládí,“ dodává. „Pro většinu žen je dospívání nesmírně důležité, je to čas, kdy se formuje osobnost, ženství, čas, kdy dívky zjišťují, kým jsou a kým chtějí být,“ vysvětluje Alice. Ona místo toho musela zkušenosti se svým ženstvím zažít v rychlém sledu, aby zjistila, jak to s ní, coby ženou, vlastně je.

Než před několika lety podstoupila kroky k fyzické transformaci, měla k tomu sezení u psycholožky, která se tímto tématem zabývá. Alice si při pohledu zpět myslí, že to byla jedna z nejcennějších věcí, kterou mohla sama pro sebe udělat a kterou mohl někdo udělat pro ni. To, že mohla mluvit o svých pocitech a postupně „odloupnout“ vrstvy, které si vybudovala po letech strávených v jiném těle, bylo nesmírně důležité.

Trans identita

„Zní to asi divně, ale nakonec jsem se normalizovala jako transgender,“ říká Alice, „vyrostla jsem v rigidním prostředí, kde vládla homofobie, transfobie a genderové normy. Nemohla jsem se veřejně přiznat ke svému ženství.“ A dál mluví o své identitě: „Otázkou je, co pro mě teď znamená být ženou.“

Jsem hackerka, tedy to je samozřejmě můj nelegální koníček, ráda piji pivo a velkou pizzu sním na posezení. Tyto věci na sobě mám ráda, i když většina lidí řekne, že jsem směsicí mužských a ženských rysů. Ale myslím, že to je na mé osobnosti jedinečné a dělá to ze mě takovou ženu, jakou jsem.“ „Mám svou zkušenost, jaké je to být ženou, a i když to muselo být velmi rychlé, byla to pro mě krásná zkušenost,“ uzavírá Alice.

Společnost 21. století má stále na čem pracovat

Svět zůstává fascinován genderovými stereotypy a stále se o nich diskutuje v nejrůznějších podobách. Ale Alice má zkušenost se ztrátou privilegií v době, kdy byla ještě vnímána jako muž. Příběh o tom, jak zevnitř viděla společensky nerovné postavení mužů a žen, pro ni byl velmi poučný. A nejen pro ni. Ráda by upozornila na velikou mezeru v rovnosti pohlaví. Genderové stereotypy jsou represivní pro všechny, nejen pro trans lidi.

Zásadní věc, kterou si Alice prošla, je opravdu to, že definování ženy stále naráží na rigidní normy. Alice by si přála, aby se to konečně změnilo!

Autor: Katka Procházková
ZAVŘÍT