Petra (35): Ve skutečném světe pohádky neexistují. I já byla vyměněna za mladší a hezčí

Peníze jsou v naší době nezbytným prostředkem. Nejen že je potřebujeme k základnímu přežití, dokážou také otevřít cestu do vyšších společenských vrstev.

A kdo z nás by si vlastně odepřel možnost drahé módy, exotických dovolených a luxusních večeří. Tento život na vysoké noze mě odmala lákal, a já tak neváhala pro peníze dělat cokoliv.

Musím přiznat, že již jako malá jsem byla od rodičů pěkně zhýčkaná. Vždycky jsem byla zvyklá na to, že mi splnili vše, co mi na očích viděli. Kvůli tomu jsem začala být pěkně náročná i v pozdějších letech. Nechtěla jsem být bez peněz, naopak jsem chtěla, aby mi chudí záviděli, že si můžu dovolit to, co oni ne.

Rozhodně jsem však neměla v plánu si svoje velké jmění vydělat, chtěla jsem za ním jít snadnější cestou. Po škole jsem se zamilovala do Patrika, byl téměř dokonalý, jen peněz neměl na rozhazování. Přesto jsem na něj však kladla větší a větší nároky, které on ochotně plnil. V práci však byl od brzkého rána do pozdního večera a tolik práce ho opravdu vyčerpávalo. Proto jsem se s ním nakonec rozešla.

Vzhledem k tomu, že Patrik nebyl ten, kdo mi mohl splnit sen o bohatství, rozhodla jsem se začít hledat znovu. Toužila jsem po někom, kdo by mi mohl koupit luxusní kabelku a nic by pro něj tak velký výdaj neznamenal. Postelí mi prošlo hned několik boháčů, já se však rozhodla zůstat u Martina.

Nezajímalo mě, jak ke svým penězům přišel, ačkoliv to určitě nebylo legální cestou. Já jsem si užívala tenhle životní styl, mezi moji životní náplň patřilo obrážení drahých butiků, návštěvy kosmetiky a luxusních kadeřnictví. Přísun peněz jsem měla neomezený, a tak jsem si opravdu užívala.

Měla jsem pohádkový život, byla jsem na sebe pyšná, jak jsem si to dokázala zařídit. Bohužel nic hezkého nevydrží věčně. Martin mě vyměnil za novou, hezčí a umělejší ženskou. V ten moment jsem ztratila úplně všechno. Vzpomněla jsem si na Patrika, myslela si, že se mi vrhne kolem krku, protože mě opravdu miloval. Tak tomu ale nebylo, měl jinou obyčejnou holku, která pro něj byla víc než já. Já byla jen zlatokopka, která ho přivedla k osobnímu bankrotu.

Když člověk skončí úplně sám a bez peněz, nezbyde mu než najít nějaké řešení, které alespoň umožní přežít. Vzhledem k tomu, že jediné, co jsem kdy pro peníze udělala, bylo roztáhnout nohy a následně sáhnout po kreditce, byla jsem naprosto ztracená. Bez pracovních zkušeností člověk jen stěží najde práci. Proto jsem skončila v supermarketu. Musela jsem prodat všechny svoje luxusní věci, abych si mohla pořídit byt. Dělala jsem vše proto, abych mohla každý den přežít mimo ulici.

Teď jsem zůstala na všechno sama. Rodina mě zavrhla již dávno, u normálních chlapů mám utrum a zbohatlíky už nezajímám. Skončila jsem tak úplně sama, žiju od výplaty k výplatě, bez vidiny šťastného života s mužem a dětmi. Kdybych tenkrát hloupě nešla po penězích, mohla jsem být šťastná s tím pravým, ačkoliv bych neměla drahé šperky a parfémy.

Můj život mohl mít smysl, teď už je však na všechno pozdě.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Katka Procházková
zavřít reklamu