Vždy jsem byla pořádkumilovná a bez dezinfekce nedám ani ránu už od dětství. Nevím, zda to bylo přísnou výchovou, tím, že moje máma nepracovala a celé dny doma běhala jen s hadrem a čisticími prostředky, nebo je to tím, že se mám natolik ráda, že jsem na sebe opatrná.
Každopádně jsem už takhle zvyklá, přijdu domů a začnu uklízet, mám strach z virů, bakterií a mikrobů, můj uklízecí arzenál by mi mohla závidět nejedna profesionální uklízečka. To všechno za normálního stavu, během současné pandemie šílím, a dokonce mě kvůli tomu opustil přítel.
Dobrovolná karanténa
Když na jaře vypukla první vlna epidemie, byla jsem zralá na cvokaře. Sama jsem se zavřela do dobrovolné karantény a celé dny jsem sledovala zprávy ze světa. Když už byla situace zhoršená i u nás, nešla jsem ani do obchodu, všechno mi obstarával přítel, nechala jsem se i vyhodit z práce. Bylo mi to jedno, hrozně jsem se té nemoci bála. Pak přišlo léto, lidé už zapomněli na to, co se dělo, ale já ne. Dokonce jsem se nepohodla s přítelem tak, že mě opustil se slovy, že jsem magor.
Přeháním to, ale chci být zdravá
Vyhledala jsem pomoc psychologa, měla jsem pocit, že se proti mně všichni spikli, že je všem jedno zda se nakazí, a že to tak vlastně chtějí a hlavně vláda. Už jsem nedokázala ani normálně komunikovat. A když mě už i mamka upozornila, že to není normální, neváhala jsem a nechala se vyšetřit. Zjistila jsem, že to skutečně přeháním, a kvůli touze být zdravá přehlížím i to, že mě blízcí opouštějí. Zahájila jsem pravidelnou terapii a začala jsem se ze své bubliny zase dostávat mezi lidi.
Čtěte také: Jana (41): Kam se podívám, vidím falešné lidi, už mám problém někomu věřit.
Teď už zase nevycházím
Jenže pak přišel podzim a čísla rostla. Vláda začala utahovat opasky a ve mně se to opět všechno zlomilo. Rozhodla jsem se, že nebudu čekat na vládní opatření a izoluji se už měsíc dobrovolně sama. Práci stejně nemám, přítele také ne a s maminkou si pravidelně voláme. Jídlo si objednávám a stejně tak i celý nákup. Terapie jsem zrušila, opravdu se teď nikam nechystám. Bojím se toho, jak to všechno dopadne, už vím, že z toho opravdu šílím, ale ten strach je silnější, než já.
Chtěla bych se vzpamatovat, chtěla bych se probudit a najít sílu, z dezinfekce už mám úplně rozežrané ruce, ale ani tak nepolevuji.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
chápu vaši situaci. V současné, těžké době není nijak výjimečná. Jediné, co lze jednoznačně doporučit je – překonejte své obavy a i dále spolupracujte s lékařem. Další řádky píšu ve snaze osvětlit kořeny toho co vás trápí.
Strach je běžná emoce. Varuje před nebezpečím a prožívají jej i hrdinové. Mimo jiné podporuje ukázněnost a respekt k oprávněným předpisům či radám. Oproti tomu fobie je trvalý, nadměrně intenzivní a svým dopadem zdrcující strach z určitého jedince, zvířete, objektu či situace. Působí i v pro dotyčného neohrožující situaci.
Na rozdíl od strachu, který vede k obezřetnosti, směřuje fobie k útěkové aktivitě. Tj. na pohled leckdy až zoufalému úsilí se jejímu zdroji vyhnout. Strach lze ovládnout, fobii ne. Hrůza fobie je posilována živými představami dalších následků, jež mohou nastat.
Postižený může mít náhled na nesmyslnost fobie, leč na její intenzitě to obvykle nic nemění. Typická zde bývá úvaha typu: „Co kdyby přece jen…“ Stejně jako filatelista si zvýšeně všímá známek, obchodník nabídky zboží u konkurence, tak fobik je zaměřen na informace, jež rizikovost jeho obav potvrzují.
Fobie postihují kolem 15 % populace. Výskyt u žen je poněkud častější než u mužů. Příznaky jsou obdobné:
Intenzivní až panická úzkost. Může jít i o čistou hrůzu z jevu samotného. Ovšem i z jeho potenciálně katastrofických následků. Častá je i kombinace obojího. Objevují se stresové reakce – např. zrychlené dýchání, bušení srdce, vysychání v krku, třes, pocit blížícího se omdlení, nutkání utéct, žaludeční potíže, průjem atd.
Čím více se fobické situaci vyhýbáme, tím z ní máme větší strach. Postižený si ve své fobii nelibuje. Právě naopak. Mimo hrůzu s ní spojenou zažívá i degradující pocity. Např. jak je možné, že to nezvládám. Jsem nemožný, panikář, trapný, úplně k ničemu. Se zmíněným vyhýbavým chováním je spojeno tzv. chování zabezpečovací – směřuje k ochraně před nebezpečím. To přináší obvykle jen krátkodobou úlevu. Objevuje se i zvýšená citlivost nebo spíše přecitlivělost na vše, co je s předmětem fobie spojeno.
Fobie vyžaduje obvykle odbornou léčbu. Variantou pro samouky je postup podle I. M. Marxe:
1. Přesně a co nejkonkrétněji popsat, čeho se fobie týkají. Jednotlivé strachy ohodnoťte co do závažnosti na škále od nuly (nebojím se toho) až k desítce (je to nesnesitelná, děsivá představa). Jednička zde bude „není to nic příjemného“, dvojka „je mi to dost nepříjemné“, čtyřka „mám z toho strach“, osmička dejme tomu „za každou cenu se tomu chci vyhnout“.
2. Určíme cíl, vymezíme, čeho chceme dosáhnout. Zklidněte se jednoduchou relaxací, např. kombinací nádechu a výdechu s vnitřním hlasem slova „klid“. Opakovaně si představujte onu situaci. Po ukončení představy se vracíte do reality a zapíšete si intenzitu strachu s ní spojeného. Cvičíte den po dni určitý časový úsek – někdy se dokonce uvádí až 2 hodiny, což mi připadá příliš dlouho. I čtvrt hodina není málo. Imaginativní nácvik ukončíte, až se dostanete k nízkým číslům, resp. až k nule.
3. „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ – ověřujte si úspěch antifonického nácviku v reálu. Zapisujte si intenzitu prožitého strachu a věřte – jednou bude (už konečně) lépe.
Závěrem nabízím formulku, kterou si lze říkat v relaxovaném stavu – „Mám strach z … a co má být!“
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
