Neustále mi někdo předhazuje, jak bych měla změnit svůj život. Je mi totiž rovných dvacet a místo toho, abych šla na vysokou nebo si hledala zaměstnání, jsem se uchýlila k hraní počítačových her. I na nich je možné zbohatnout a já to jednoho dne dokážu! I když si moje okolí myslí, že jsem na hraní her závislá, já si to nemyslím. Je mi při hraní zkrátka dobře, dostatečně mě uspokojují.
A to možná vede k druhému problému – k mé nadváze. Asi by to většinu mých vrstevnic štvalo, ale mně to vlastně vůbec nevadí. Při hraní her si zkrátka dopřeji skvělý hambáč a hranolky, chipsy nebo vypiji i dva litry Coly za den. Dodržovat pitný režim se má, ne? A od těchto mých údajných “problémů” se také odvíjí další (prý smutný) fakt, a sice že nemám přátele a žiji s rodiči.
Jsem takto šťastná. Proč to nikdo nechápe?
Někdy někdo asi řekl, jak by měl vypadat ideální život nebo jak by lidé měli žít. Zavedly se jakési stereotypy, a sice po studiu hledání zaměstnání, koupě vlastního domečku nebo bytu, založení rodiny, pořízení psa. A když někdo z těchto předem stanovených stereotypů vystoupí, hned je špatně. A to je ostatně taky můj případ.
Ve svých dvaceti letech žiji s rodiči, podle kterých jsem závislá na hraní počítačových her. S neustálým vysedáváním se pojí zdravotní problémy plynoucí z obezity. Rodiče jsou ze mě zklamaní, ale nechápu, proč. Asi si představovali jinou dceru, která by žila ve dvaceti trochu jinak. Já si však myslela, že vždycky chtěli spokojenou a šťastnou dceru. Proč nechápou, že já takto spokojená jsem?
Chtějí mě vystěhovat
Změň svůj život nebo jdi z domu! To je ostatně věta, kterou jsem v posledních týdnech slýchávala často, ale nikdy by mě nenapadlo, že k tomu opravdu dojde. Najednou rodiče přišli s tím, že nehodlají dotovat “propálenou” elektřinu a taky jídlo, kterého sním hromadu. Raději se mě zřeknou, než aby sledovali, jak se můj život žene ke dnu.
Nepřehlédněte: Veronika (33): Manžel odjel pracovat do zahraničí. Až telefonát o jeho úmrtí odhalil hnusnou nevěru
Proč však neustoupí ze svých stereotypů? Nikdy by ze mě zklamaní nebyli, kdyby se vzdali svých idejí o dokonalém životě dcery. Kdyby se svých idejí vzdali, rázem by pochopili, že i přes můj možná trochu zvláštní styl života jsem spokojená a šťastná. Jelikož se však idejí nevzdávají, čekám, kdy přijdou s mými sbalenými kufry a já půjdu z domu. I když mám chuť dohadovat se a tvrdit, že na to nemají právo, vím, že by to bylo k ničemu. A tak mi nezbývá než klást si otázku, kdy ten den nastane? Svůj život změnit nehodlám. Není snad úkolem každého člověka dosáhnout vlastní spokojenosti a štěstí? Já to zvládla! Proč to nikdo nevidí?
PhDr. Tomáš Novák radí:
Vážená slečno, váš příběh má několik rovin i řešení. Základem – v právním státě-je právní rovina. Pokud skutečně jen trváte na hraní počítačových her a nadměrné konzumaci „hambáčů“ na zrušení užívacího práva k bytu rodičů to nestačí. Uvedené nelze považovat za něco co je v rozporu s dobrými mravy. Jiná věc je, že váš životní styl není zdravý. Jeho následky mohou být časem zřejmé i leckde jinde problematické. Další aspekt je jistá materiální závislost na rodičích. Ta vám zřejmě není proti mysli a nevidím snahu jí změnit. Je vědecky dokázáno, že lednička se nenaplní sama ba ani toaletní papír na WC nepřistane zdarma v důsledku spontánních vzdušných turbulencí. Zde vůči vám táta s mámou žádné závazky nemají.
Vzpomínám na jedno z hesel, jež se objevily v roce 1989 v čase tzv. Sametové revoluce: „Ať žije Sovětský svaz ale za své“. To vám může být vodítkem. Jako zletilá osoba máte právo žít v rámci norem zákonů zcela po svém. Mělo by to ale být „za své“. Přinejmenším se o to pokuste. Zkušenost je víc, než teoretizování o tom jak se k vám mají lidé chovat.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
