Veronika (33): Manžel odjel pracovat do zahraničí. Až telefonát o jeho úmrtí odhalil hnusnou nevěru

Povahově nejsem romantička, která by vzdychala nad díly Rosamundy Pilcherové. Neříkám, že se na takové filmy někdy nepodívám, ale asi se spíše rozhoduji rozumem. Stejně jsem si vybírala i svého životního partnera a myslela jsem si, že jsem udělala dobře. Budoucnost mě však přesvědčila o tom, že jsem šlápla vedle.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Vztah s Mirkem byl můj třetí v životě

Ty dva předchozí vztahy byly spíše školní lásky. Jeden jsem si odbyla v maturitním ročníku střední školy a ten druhý na vysoké. Ani jeden nevyšel. Po maturitě jsem odešla studovat do jiného města na univerzitu, což vztahu vůbec nesvědčilo, a po vysoké můj další partner chtěl jít hledat štěstí do zahraničí, kam mně se odejít nechtělo. Nejsem světoběžník, citově jsem dost vázaná v tuzemsku. V cizině by mi chyběly naše hory, rybníky a lidové písničky.

Mirek splňoval vše, co jsem si od života přála

Pohodový muž, který věděl, co chce. Než jsme se rozhodli se odebrat k oltáři, a to doslova, protože jsme se brali v kostele, tak jsme spolu chodili sedm let. Dost dlouho na to, abychom se opravdu poznali. Svatbu jsme si oba užili a začali náš společný manželský život. Protože jsme navzájem o sobě věděli všechno, nijak jsme se doma nehádali a dokázali jsme se domluvit na kompromisech. Tedy minimálně do té doby, než přišel Mirek s překvapením roku.

Zrovna jsme se chystali na víkendový wellness pobyt, který jsme si čas od času dopřáli. Bylo to velmi příjemné a vždy jsem se vraceli odpočatí a plni energie. Mariánské Lázně jsou krásné v jakémkoliv ročním období a zdejší prostředí mi přirostlo k srdce. Předpokládala jsem, že i Mirek tam rád jezdí, alespoň nikdy neřekl, že se mu tam nelíbí.

Zrovna jsme byli ve vířivce, když Mirek na mě vytasil svoji novinku, o níž byl přesvědčený, že z ní budu nadšením bez sebe. Získal práci snů. Což o to, zajímavou práci, která ho bude naplňovat mu přeji, ale tato byla až za hranicemi v dalekém Španělsku. Mirek předpokládal, že pochopitelně pojedu s ním. Přece taková nabídka se neodmítá.

Víkendový pobyt jsem měla jeho zprávou doslova pokažený

Jako by mi někdo vrazil nůž do srdce. Vím, že žena má svého muže následovat. Ale představa, že se stěhuji do Barcelony, se mi vůbec nelíbila. Mirek byl zklamaný mou reakcí. Přitom to měl všechno tak dobře promyšlené. V zahraničí vydělá peníze a my si budeme moci nechat postavit dům, nebo koupit větší byt. Takto jsme odkázáni pouze na hypotéku, co by nás zadlužila na dlouhý čas.

Nebudu zastírat, že to mezi mnou a Mirkem začalo skřípat. On nemohl pochopit, proč s ním nechci odjet. Důvod je stále stejný jako před lety, když jsem odmítla následovat svého tehdejšího přítele do Anglie. Prostě by mi bylo hodně smutno po domově. A to nepřekonám.

Čtenářky doporučují: Darina (19): Smrt mého přítele je rána na celý život a nikdo mi nemůže pomoct.

Doufala jsem, že si tu svou práci snů Mirek rozmyslí, ale byl jak tvrdohlavý beran. Trval si na svém. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu. On do Španělska odjede, stejně je to zatím jen na jeden rok. A pak se uvidí. Pochopitelně se bude snažit jezdit domů, ale z takové dálky to nebude tak jednoduché. Jedině, když se mu podaří koupit levnou letenku.

Mirek odjel a já si pomalu zvykala na život slaměné vdovy

Po pěti měsících odloučení přiletěl na pár dnů zpátky do České republiky. Ale bylo to takové zvláštní setkání. Nebojím se napsat, že bylo ve vzduchu cítit odcizení nás dvou. Já jsem se na Mirka moc těšila, jenž to nebylo takové, jak jsem si představovala. Jako bych mu ani nechyběla. Stále jen hovořil o své práci, o Barceloně a mě se vůbec na nic nezeptal.

Mirek zase odletěl do slunného Španělska a já zůstala sama s protichůdnými myšlenkami. A pak mě za dva měsíce kontaktoval Zastupitelský úřad ČR, že Mirek měl autonehodu, při níž bohužel zahynul. Jedna zlá zpráva střídala druhou – Mirek nezemřel ve Španělsku, ale na Ibize. Nechápala jsem, co tam dělal. A vůbec jsem byla jako ve snu. Musela jsem toho tolik zařídit, Mirek neměl sjednané pojištění pro případ úmrtí, takže veškeré náklady spojené s jeho převozem do České republiky jsem musela uhradit já.

Až později jsem se dozvěděla pravdu

Do Španělska totiž Mirek neodjel ze zaměstnání sám, ale se svojí kolegyní Hanou, s níž v zahraničí začal udržovat milenecký poměr. Ten nezůstal bez následků a jejich společné dítě by se mělo narodit každou chvíli. A slečna Hana se začala dožadovat dědictví po Mirkovi pro své nenarozené dítě. Sama tuto situaci nevyřeším, takže se budu muset obrátit na právníky. Ale jsem velmi smutná. V jednu chvíli jsem přišla o manžela a zároveň i o iluzi o něm.

 Oplakávala jsem ho a on mi byl přitom nevěrný.

Autor: Lenka Svobodová
ZAVŘÍT