Není neobvyklé, když slavné herečky studují úspěšné političky, premiérky, prezidentky nebo první dámy a berou si z nich pro své role inspiraci či příklad. Umělkyň, které se musely vyrovnat s náročnou rolí nějaké „velké političky“, nalezneme řadu. (Např. Meryl Streep jako Margaret Thatcher, Mary McDonnell jako fiktivní, ale skvělou prezidentku Lauru Roslin nebo Madonnu jako Evitu, aj.) Některé hvězdy svět velkých političek studují výhradně pro film nebo divadlo, jiné pak po dráze skutečné političky (první dámy) třeba i jednoho dne zatouží… A některým se sen splní, aniž by o podobné roli uvažovaly anebo ji ve své herecké profesi kdy ztělesňovaly. Slavná a lidmi milovaná první dáma Argentiny Eva „Evita“ Perón do své osudové životní role úplně cíleně nevstupovala. Jejím původním dívčím snem totiž nebyla politika, ale touha, stát se jen „obyčejnou“ herečkou…
Dívka, která se chudoby nezalekla
Patřila k lidem, jejichž život ubíhá dvakrát až třikrát rychleji, než u běžného člověka. Osud jí vyměřil jen třiatřicet roků života, a přesto jej dokázala využít tak, jak málokdo celý svůj život. Eva „Evita“ Perón, vlastním jménem Eva Maria Duarte de Perón, se narodila dne 7. května roku1919 v Argentině, ve městě Junín (Los Toldos). Už samotný příchod na svět proběhl za neutěšených okolností. Její matkou byla chudá švadlena a kuchařka Juana a otcem relativně zaopatřený statkář Juan Duarte, který ovšem brzy zemřel. Malá Eva se tak musela již od svých šesti let protloukat životem jen se skromnou pomocí matky a později úplně sama. Na mnoho věcí se neměla koho zeptat, nikdo jí s ničím neporadil a pád mezi absolutní chudobu jí hrozil každým dnem víc. Přesto se mizérie, z níž pocházela, nezalekla. Naopak, plánovala velkou budoucnost. Už od dětství věděla, že chce být herečkou a rozhodla se, vyjít snu vstříc. Herectví bylo cíl. Tedy, alespoň zpočátku si to myslela…
Jako kdyby chtěla sdělovat něco důležitého
Ve skutečnosti z ní mnohem více, než duše herečky, promlouvala moudrost. Na svět přišla s mimořádnou vyzrálostí a už v dětství, jako kdyby tušila, že musí zvládnout učinit něco velkého co nejdříve, protože její pozemský čas bude brzy omezen. Ve svých pamětech s názvem Smysl mého života, ostatně často vysvětlovala, že odjakživa cítila dojem, jako kdyby musela lidem sdělovat něco mimořádně důležitého… Byla to enormní síla, která ji vedla i navzdory neúspěchům a těžkým podmínkám dál, a malá Eva si ji prozatím promítala jen do snu o herecké dráze. O politice nepřemýšlela, zato o faktu, že procítěně zahraná role může lidi hodně oslovit, posílit a inspirovat, nepochybovala. A přesně tak chtěla k davům promlouvat. Jako herečka…
Čtěte také: Všímejte si znamení aneb jak poznat, že se chlapovi vážně líbíte.
Herečka, modelka i moderátorka
Zkusit štěstí na jevišti znamenalo, opustit i poslední zbytky jistot, které doma v Juníně měla. Přesto vsadila na risk a na vlastní pěst se přestěhovala do Buenos Aires. Zpočátku ji bída sužovala i tam, ale po nějakém tom roce nalezla přece jen štěstí. Jako pohledné a především verbálně nadané mladé ženě ji brzy začaly chodit pracovní nabídky nejen jako modelce, ale i herečce. Její vizáž se líbila a v roce 1939 se objevila dokonce i na titulní straně tehdy úspěšného magazínu Sintonia. Později pak začala pracovat i jako rozhlasová redaktorka stanic Belgrano či El Mundo. Jak již bylo řečeno, její síla netkvěla jen v kráse, ale především v inteligenci a mluveném projevu.
Evita
Psala se čtyřicátá léta dvacátého století a Eva Duarte se mohla ze svých úspěchů skutečně radovat. Radost však přerušil již rok 1943, kdy došlo v Argentině k puči a v místě najednou zavládla změna. Ta se ovšem v případě Evy transformovala do podoby výjimečného osudu v momentě, kdy se jednoho dne osobně seznámila s tehdejším ministrem práce Juanem Domingem Perónem, sedmačtyřicetiletým vdovcem. Dvojice se do sebe brzy zakoukala a již v roce 1945 došlo ke svatbě. Eva ovšem nehodlala být za svým manželem pozadu a už od začátku se zajímala o veškerá politická témata. Tehdy definitivně zjistila, že to, co ji vedlo na velká jeviště, nebyla jen umělecká touha, ale především dar, rozumět lidem a aktivně pomáhat. Přesto v počátcích svého manželství na herectví nezanevřela. Role ve filmu La Cabalgata del Circo jí přinesla nejen zkušenosti, ale i novou image. Tvůrce snímku požadoval, aby si, tehdy již významná žena, kvůli roli přebarvila vlasy na blond a Eva poslechla. Proměna její tváři nakonec lichotila natolik, že se stala její nedílnou součástí. Přesně v tom okamžiku vznikla Evita tak, jak ji později zachytila zpěvačka a herečka Madonna ve slavném filmovém muzikálu Evita.
Nepřehlédněte: Marie (35): Už mě přestalo bavit žít svůj život a rozhodla jsem se odejít do kláštera.
Vzor žen čekal smutný konec
Vrchol jejího života nastal v době, kdy se z jejího manžela stal vítěz prezidentských voleb, a ji připadla úloha, do té doby nepříliš veřejností vnímaná, a sice role první dámy. Evita svého manžela vždy oddaně a především aktivně podporovala. Nebála se vystoupit a za svou odvahu sklízela obdiv. Nejen od mužů, ale ještě více od obyčejných žen, za jejichž práva veřejně bojovala a zasadila se například i o to, aby i ženy v Argentině měly volební právo. Vítězila a po čase pak získávala stále větší vliv. Založila charitativní organizaci Fundación Eva Perón a také ženskou perónistickou stranu. Lid ji miloval a roku 1951 byla dokonce navrhována do funkce víceprezidentky, kterou již nepřijala. Její pozemský čas se v tu dobu již krátil. Rakovinu ženských orgánů, kterou jí lékaři diagnostikovali, se sice snažila ze všech sil překonat, ale nakonec marně. Podstoupila několik lékařských zákroků a i do posledních dnů se snažila být elegantní a plná života, přesto v boji s nemocí nezvítězila. Zemřela dne 26. července roku 1952 v Buenos Aires, a to v pouhých třiatřiceti letech. Ve věku, ve kterém se například mnohé ženy z jednadvacátého století teprve pracovně i osobně rozkoukávají.
Autorský text | zdroje: britannica, biography | foto: Wikimedia, CC
