S mým manželem Jirkou (36) máme krásný vztah, ale jeho matka mi leze na nervy. S dcerou nám pomáhala jen minimálně, ale neustále se mě snažila poučovat. A to ve všem. Jednou jsem si však řekla, že už to stačilo. Nebyla jsem drzá, ale rázně jsem ji řekla, co si myslím. Teď se mnou nemluví. Rozbila jsem rodinu?
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Tchýně Jirku neustále poučovala, ale mě nechávala být
Jirka je nejstarší syn své matky. A nikdy spolu neměli úplně vřelé vztahy. Když jsme k ní šli na návštěvu, často ho poučovala, co má dělat, jak se chovat v práci a dokonce, co má nosit na sobě za oblečení. Bylo mi ho líto, ale moc jsem se do toho nechtěla vměšovat. Tohle si s ní musel vyřešit sám, ale on byl dost splachovací a neřešil to. Já s ní měla poměrně dobrý vztah. Ke mně si nikdy nic takového nedovolila.
Mě začala poučovat, až se narodila Martinka
Všechno se však změnilo, když se nám narodila Martinka. Najednou přesně věděla, jak se o ni mám starat, jak ji oblékat, co kdy má jíst. Nechala jsem to tak, protože já svou mámu už dlouho neměla a ona byla přece jen zkušenější. Se spoustou rad jsem sice nesouhlasila, ale nechtěla jsem ji nijak urazit, tak jsem si je vždycky vyslechla a nekomentovala to. Smála jsem se sama sobě, že jsem už ve stejné pozici, jako Jirka, a taky s tím nic nedělám.
Všechno jsem si nechávala líbit
Postupem času mi to však lezlo na nervy čím dál tím víc. Tchýně nejen, že mě poučovala stále dokola, jak se mám starat o své dítě, ale vytasila ještě silnější kalibr. „To já, když se mi narodil Jiřík, jsem hned věděla, co mám dělat, nikdo mi nemusel stát za zadkem a radit mi.“ Při této větě jsem raději scvakla zuby a myslela si svoje. O její zastaralé rady stejně nikdo nestojí, a ještě se teď cítí důležitá.
Ona to se svými dětmi uměla lépe než já, alespoň si to myslela
Bylo ještě hůř. Když malé lezly zoubky, a plakala, tchýně měla plnou pusu toho, jak byli její kluci hodní a o jejích zubech ani nevěděla, že jim rostou. Oni nikdy neplakali, nikdy nedělali to a tamto. Už jsem ji ani neposlouchala, co mi vlastně říká. Jen jsem si pamatovala, že její děti už v roce neměly pleny, za to naše Martinka ve dvou letech neumí na nočník. Každou její návštěvu jsem nesla hůř a hůř.
Malou nám hlídat nechtěla
Možná by mi ani nevadilo, jak mě neustále poučuje, kdybych v ní měla alespoň malou podporu. Do dvou let si Martinku ani jednou nevzala na procházku do kočárku. Nikdy ji nepohlídala. Vždy se jen vymluvila, že nemůže hlídat, protože nemá čas. Jasně, kdo by taky měl v důchodu čas, že? Plná pusa poučování, jak všechno dělám špatně, ale pomoc žádná. Neříkám, že ji neměla ráda. To ano, ale hlídací babička to prostě nebyla.
Jirka ji přemluvil, aby alespoň jednou pohlídala
Když měla Martinka tři roky, Jirka svou mámu přemluvil, aby si ji konečně vzala alespoň na jeden den k sobě, abychom si konečně po letech mohli užít jen jeden druhého. Přišla mi však zpráva, která už mě klidnou nenechala.
„Sbal Martince 1x tričko s krátkým rukávem, 1x tričko s dlouhým rukávem,1x mikinu, 1x tepláčky na převlečení, náhradní ponožky a nezapomeň na kapesníček!!!“
Byla to obyčejná zpráva, ale mě ruply nervy. Měla jsem toho věčného poučování dost.
Praskly mi nervy, ale byla jsem slušná
Tenkrát jsem poprvé zvedla telefon a rázným tónem jsem ji pověděla, že přesně vím, co mám své dceři sbalit a nepotřebuji, aby mi kvůli tomu psala zprávu. V telefonu bylo jen ticho, a nakonec řekla něco v tom smyslu, že pokud se mi nelíbí, co pro nás všechno dělá, nemusí nám hlídat vůbec a zavěsila. Začala jsem se smát, byla to ironie a došlo mi, že jsem to měla udělat už dávno. Celou dobu jsem poslouchala, jak je ona dokonalá a já jsem ta neschopná.
Manžel byl na mé straně
Pověděla jsem manželovi, co se stalo a kupodivu se začal smát i on. Byl na mé straně. Nikdy jsme o tom sice moc nemluvili, ale nakonec se mi přiznal, že mě pro mou trpělivost obdivoval. Čekal, jak dlouho to věčné poučování ještě vydržím a rozhodně jsem překonala jeho očekávání. Přiznal se, že se mámě snažil mírně naznačit, aby ubrala, ale nesetkal se s pozitivní reakcí, a tak to nechal plavat.
Prožíváte podobné životní útrapy jako Beata a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Od té doby u nás tchýně nebyla. Jsem pro ni asi teď ta nejhorší, ale musím uznat, že mi to vůbec nevadí. S malou nám nikdy nepomohla a já se zbavila protivných řečí. Manžel si taky nestěžuje.
