Přítomnost vášnivých fantazií je prý zcela normální. Své sny a tajné představy mají jak muži, tak ženy. O mužích se sice píše v této souvislosti častěji, ale pravdou je, že i ženy dokážou být ve svých tužbách či snech pořádně ohnivé a vynalézavé. Pokud ne, byla bych zřejmě zářící výjimka. Žiji klasický, ničím zvláštní vztah se svým stejně starým přítelem – bývalým spolužákem ze školy, a do budoucna plánujeme nejen svatbu, ale možná i děti. Jenže, v poslední době si vůbec nejsem jista vlastními představami. Ideály mých milostných i vztahových dobrodružství a hodnot, jsou totiž na kilometry vzdálené všední realitě. Minimálně té s Filipem určitě…
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Holka s divokou fantazií
Myslím, že až na svou, řekněme, trochu divokou fantazii, nejsem zrovna holka, která by byla zvlášť zajímavá. Průměrná postava, dlouhé vlasy, středoškolské vzdělání s maturitou, obyčejné zaměstnání prodavačky, průměrné příbuzenstvo, ve kterém se nikdy nevyskytl nikdo slavný, zvláštní ani movitý. Jednoduše průměr všude, kam se jen podívám. Jediné, co by na mně mohlo být zvláštní, je moje vnitřní já. Jsem totiž nenapravitelná romantička, a co se vztahů týká, nejen velmi náruživá ctitelka všemožných červených knihoven a příběhů, ale i daleko ostřejších článků, peprnějších filmů nebo „LGBT“ literatury. Milostné vztahy jsou zkrátka něco, co mě bytostně zajímá, ale ve skutečnosti spíše jen v nejhlubších snech. Vždycky jsem si totiž myslela, že naše sny, obzvlášť o vztazích, mají zůstávat tam, kde je člověk vytvořil, tedy uvnitř našeho já. Jenže, poslední dobou si tím už tak jistá nejsem. Ráda bych si totiž, alespoň něco z nich užila v reálném světě, jenže nemohu. Můj, jinak hodný přítel, se na podobné věci absolutně nehodí a já mu nechci ublížit. To je náš (můj) kámen úrazu.
Solidní Filip
Filip, můj přítel, má všechny předpoklady, být jednou dobrým manželem, snad i otcem. Je milý, spolehlivý, pomůže, kdykoliv je třeba a vždycky drží slovo. Jenže jeho představa vášně či jakéhokoliv romantického gesta je od začátku vztahu víc, než zoufalá. Dobře třeba ví, jak se rozplývám nad každým snímkem ze sociálních sítí, kde vyfotografovaná slečna dostala od milého, byť jen k Valentýnu, pugét růží, ale on to prostě neřeší. Vrcholem jeho „květinového umění“ pak byla jedna ohnutá gerbera, kterou mi, navíc s týdenním zpožděním, přinesl kdysi k svátku a od té doby květiny, abych pohledala. Ne, není nutné, aby kytice stála tisíce, ale mohla by mít alespoň formu. Jiné to bohužel není ani po intimní stránce. Filip je nejen neoriginální, ale v podstatě milování ani nevyhledává. Když může, rád se všemu vyhne. Vím, že to, co spolu prožíváme, vlastně neprožíváme, by určitě vadilo i jiným ženám a uvažovaly by proto o rozchodu nebo nevěře, jenže Filip svou intimní slabost naneštěstí bohatě vyvažuje charakterem. Vždyť, co si budeme povídat, právě kladné charakterové rysy mají v dnešním povrchním světě hodnotu zlata. Nejsem hloupá, marnivá ani nezralá. Proto jsem nakonec totálně ustoupila a raději se po léta soustředila na vlastní, bezpečný vnitřní svět, který je natolik intenzivní, že mi dovede všechny ztracené iluze bohatě nahradit. Možná až tak, že jsem se některých svých snů začala pomalu, ale jistě, obávat…
Citový chaos a „Pan vysněný“
V hloubi své duše jsem totiž přesvědčena, že bych si zasloužila úplně jiného partnera, jiný přístup i docela jiné chování. Tak vznikl „Pan vysněný“. Často si totiž vedle sebe představuji muže, který nešetří romantickými gesty, umí mi vybrat krásný dárek (ideálně šaty) a při vášnivých chvílích není jen typicky mužně drsný, ale i jemný, empatický, neprvoplánový. Muže, který porozumí mému nitru a rád si o společných snech nahlas popovídá. Neumím to přesně vysvětlit, ale jako kdyby v sobě nesl něco z elementu muže i ženy zároveň. Jenže… Svého „Pana vysněného“ jsem si začala postupem času idealizovat natolik, až mi došlo, že člověk, kterého tajně sháním, o kterém sním, by musel být v realitě při nejlepší vůli buď gay, (což by pak těžko fungovalo) anebo eventuálně žena, tzv. „Butch lesbian“ (pozn. Žena lesba s velmi mužským stylem oblékání a chování.), což by zase nebylo ono. I když?! Myšlenek jsem v hlavě měla tisíce a každý večer, den co den, se neodbytně vracely. Problém byl v tom, že čím více jsem přemýšlela, tím více jsem se dostávala k závěrům, které mě najednou zaváděly do úplně jiných světů. Filip, který vedle mě jen tiše v posteli usínal, neměl nikdy ani ponětí, co běží mou hlavou.
Muži i ženy
I když u mne byla taková ta „románová“ heterosexualita dlouho číslem jedna, postupem času mou mysl vyplňovaly spíše obrazy metrosexuálních heterosexuálů (pozn. Muži milující módu a styl), popřípadě bisexuálních mužů, kteří mě rozmazlují drahými dárky a lichotkami, nebo naopak dominantních žen tzv. „Lipstick lesbians“ (pozn. Ženy lesby s velmi ženským stylem oblékání a chování), které se ke mně při vášni snaží být sice „drsné“ jako muži, ale jejich tělíčka jsou přitom na rozdíl od těch mužských celá heboučká a až k zbláznění slastně vonící drahými dámskými parfémy a luxusní kosmetikou… Fantazie zkrátka nemá hranice a v tom je tolik krásná a silná. Jenže já se za své tajné představy postupem doby nejen hodně styděla, ale, ke svému ještě většímu zmatku zjistila, že na nich něco bude… V duchu jsem si uměla představit snad všechno, přesto mi donekonečna vycházelo, že ideálním partnerem by mi zřejmě nikdy nebyl ani vyhraněný muž ani vyhraněná žena, ale zkrátka někdo na půli cesty. Někdo, kdo prvky obou pohlaví nějakým způsobem spojuje. Byl to šok a hodně dlouho jsem se jen němě trápila. Teprve pak přišel onen zásadní krok, a já se začala zajímat i o tzv. transgender a travesti osobnosti. Jedna má kamarádka totiž vede bar, kde se „LGBT“ lidé občas scházejí a mne nakonec napadlo jediné řešení. Postavit se svým fantaziím čelem.
Úžasný transgender a travesti svět
Ten bar jsem navštívila. Filip si sice dodnes myslí, že jsem chodila jen s kamarádkou do kina, ale já si nedovedla pomoci. Na místo jsem dorazila opakovaně a spatřila řadu věcí. Lidé, které lze řadit k termínům transgender či travesti jsou v „LGBT“ zřejmě nejrozmanitější skupinou. Jak jsem zjistila, tak sem spadají nejen složité osudy mužů a žen, kteří se narodili ve špatném pohlaví a tak se rozhodli pro změnu do pohlaví, které jim je vlastní, ale částečně i muži a ženy, kteří se v opačné pohlaví rádi promění jen občas, tedy tzv. „travesti osobnosti“. Známým příkladem z řad „travesti osobností“ jsou třeba někteří kabaretní umělci, mezi nimiž můžeme nalézt v kategorii mužů od gayů, přes fluidní typy až po heterosexuální snad všechny orientace. Spojuje je však pokaždé záliba ve ztělesňování opačného pohlaví. Právě v této skupině jsem se v baru mé kamarádky seznámila s Norbertem, jinak heterosexuálním mužem, který dovedl být jak zatraceně pěkný chlap přes den, tak vlastně i skvělá sexy žena večer při vystoupení… Užasla jsem. Dobře vím, že transgender či travesti nejsou světy, které dovede úplně každý pochopit. Já přesto vysloveně padám do kolen a musím přiznat, že do baru jsem se ještě několikrát vrátila… Ti lidé mě přitahují jako večerního motýla zářící křišťálový lustr. Jenže, ani navzdory své touze jsem nikdy s nikým z nich žádný vážný kontakt nenavázala. Proč? Důvodem je Filip. Jednak vůbec nevím, jak bych mu vše vysvětlila a pak si nejsem jistá ani tím, jestli jsem dost silná na rozchod a radikální změnu celého svého, dosud nudného, ale zaběhnutého života. Ráda bych nalezla klid, harmonii a vlastní sny, jenže nevím, za jakou by to mohlo být cenu. A tak i nadále dávám raději přednost snovým světům… Spokojená nejsem. Snad jednoho dne naleznu pro konečné rozhodnutí více odvahy.
