Tři děti se svalovou distrofií, které se až do nedávna neznaly, spojil boj proti vládní byrokracii, nenažranosti vládních činitelů a totální bezmoc.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
Příběh nemocných chlapců nenechal chladnou ani mě
Příběh dětí, které bojují se spinální svalovou atrofií, nenechal chladnou ani mě, a proto i já jsem poslala každému z chlapců určitý obnos peněz, a díky tomu se mě tolik dotýká, když vidím, jak se k tomu staví vláda. Už to, že pojišťovna tento drahý lék, který stojí přes 50 milionů korun, nehradí, mě zvedlo ze židle, ale aby těmto rodinám ještě stát házel klacky pod nohy a vyměřil nepřiměřenou daň, to už je nad vrchol lidského chápání.
Obyčejní lidé pomáhali, když se stát nedokázal postarat
Podle mě stát tímto neokrade pouze rodiny nemocných chlapců, ale okrádá nás všechny. Byli jsme to my, „obyčejní“ lide – chudé uklízečky, studenti, lidé pracující ve fabrikách a kancelářích, ale i matky samoživitelky a mnoho dalších, kdo těmto chlapcům poslal finanční pomoc už jednou zdaněnou, a stát chce dalších více jak 5 milionů v podstatě od nás všech za to, aby tito kluci žili? Není divu, že se strhla obrovská vlna nevole mezi obyvateli Česka.
Lidé naštvaně hodnotili situaci na sociálních sítích
Taky jim bylo občany pěkně naloženo a doufám, že hlavně paní Schillerová si přečetla alespoň nějaké příspěvky na sociálních sítích. Jen se obávám, že s touto dámou to v hloubi její duše nehnulo ani o milimetr.
Vám i Maxíkovi držím pěstičky. Váš příběh od začátku sleduji a podporuji a přeji hodně sil. Je smutné, že lidé se semknou, pomohou a suplují stát, a ten místo toho, aby alespoň zalezl a neupozorňoval na sebe tam, kde totálně selhal, ještě má tolik drzosti, že chce z veřejné sbírky DPH a staví do cesty další překážky v podobě byrokracie. Vážně neuvěřitelné. A ještě neuvěřitelnější je, že se nenajde nikdo z aktivních politiků, kdo by se za něj postavil a věc řešil“.
Prvně jsem se dozvěděla jen o Maxíkovi
„Ahoj. Jsem Maxík. Narodil jsem se 7.června 2018 v Ostravě. Můj příchod na svět byl rychlý a bezproblémový… Vše nasvědčovalo tomu, že jsem zdravé miminko“. Takto začíná příběh Maxíka, který jeho rodiče zveřejnili na sociálních sítích. Než jsem ho však dočetla do konce, brečela jsem jako malé dítě, a to si ani neumím zdaleka představit, jak se cítili jeho rodiče, když jim doktor prakticky řekl, že jejich dítě umře.
Jeho příběh mnou nesmírně pohnul
Neváhala jsem s mou finanční pomocí dlouho. Dítě, které má smrtelnou nemoc, a s největší pravděpodobností by do pár měsíců umřelo šílenou smrtí, kdy mu ochabují svaly v těle, až mu to znemožní dýchání, prostě potřebovalo jakoukoliv pomoc. Hlavně ale okamžitou, protože lék, který mu může prodloužit život, musí dostat nejpozději do dvou let. Dovedete si představit, jaké to je, když máte jen pár měsíců na to, abyste sehnali 50 milionů? Neuvěřitelné.
Maxík nebyl sám, byli tady ještě Oliver a Adámek
Začala jsem sledovat Maxíkův příběh, a až po pár dnech jsem zjistila, že není sám. Byl tady ještě Adámek a Oliver se stejným problémem – a čas měli všichni prakticky stejně vyměřený. Poslala jsem i jim stejnou částku, kterou Maxíkovi. A proto mě neskutečně vytočilo, když jsem zjistila, že vláda se na jejich neštěstí snaží obohatit a vybrat 10 % DPH.
Hydra v pravém slova smyslu
Tato byrokratická hydra, nejen že se pokusila schovat za Evropskou unii, ale zároveň i kdyby to byla nakrásno pravda, se ani nepokusila s nimi vyjednat výjimku, a alespoň nějak pomoct našim českým dětem, které bojují s každou minutou času, aby přežily. „Lidé suplují to, co stát nezvládl, a ten na tom ještě chce vydělat.“ Tuto krásnou větu jsem našla na sociálních sítích, která vystihuje přesně smýšlení našich činitelů.
Všechny rodiny na to mají stejný názor
Myslím si, že otcové těchto dětí se vyjádřili ještě velmi mírně k postoji naší vlády. „Lidé přispívají ze svých zdaněných peněz, a jakmile se to vybere, tak se ozve stát, že chce deset procent DPH…což v tomto případě prostě není vhodné“. Udivuje se nad českým systémem Jiří Mosler, otec Maxíka, který jako jediný ze tří chlapečků má cílovou částku už vybranou. Adamův otec Samuel Chramosta je podobného názoru „Stát si určuje dalších 5 milionů za daň. Je to prostě strašně nemorální“.
Ani senátoři neuspěli
Oliverův otec, Bohumil Kovalský jen potvrzuje slova ostatních otců.“ To DPH je podle nás neopodstatněné. Tam žádná přidaná hodnota od státu není.“ A zapravdu jim dali také 3 senátoři, kteří oficiální cestou požádali ministři Schillerovou, ale prominula DPH nebo hledala řešení. Sami také mnoho řešení nabízeli. V době, kdy chlapci bojují s každou minutou svého času, ministryně si dala 4 týdny času na to, aby jen jednoduše napsala zamítavou odpověď.
Je Polsko členem jiné Evropské unie než my?
A jak už je známo u českých politiků, když se jim do něčeho nechce, svedou vše na Evropskou unii. Podle jejich slov by porušili evropská pravidla. Jak je potom možné, že v sousedním Polsku to šlo? Ministr udělil výjimku v době koronaviru a odpustil daně na všechny veřejné sbírky, za které se kupují léky ze zahraničí. Je snad Polsko součástí jiné Evropské unie, než Česká republika? Určitě ne, stačí jen chtít a být také trochu lidský, nejen politicky angažovaný.
Schillerová proti všem
Tomáš Hajdušek, vedoucí sekce správy daní přichází také s jinou možností. Prominout daň z humanitárních důvodů. Také je možnost změna daňového řádu. Musel by ji sice odhlasovat parlament, ale to lze udělat ve zrychleném jednání s účinností prakticky okamžitě. Naše ministryně financí jako by opět byla z jiného světa. Tyto možnosti odmítá a schovává se za EU. Je to opravdu jen o tom chtít, ale ona evidentně nechce – nebo chce, ale je neschopná.
Výmluvy, výmluvy a zase jenom výmluvy
„Není to v rukou českého státu, ale v rukou evropské komise, a museli bychom se na tom domluvit jednomyslně,“ tvrdila v rozhovoru pro Českou televizi v pořadu 168 hodin ministryně Schillerová. Vyplývá zde také další otázka. Na co teda máme Evropskou unii, když potom nemůžeme pomoct našim nemocným evropským dětem? Zvláště těm, jako jsou Maxík, Oliver a Adam. Necháme je umřít jen proto, že Evropská unie, a potažmo náš stát neumí jednat flexibilně?
Nedokážu se smířit s tím, jak laxní přístup má ministryně financí a jak někdo takový vůbec může řídit jedno z nejdůležitějších ministerstev v Česku. Takový člověk by měl mít také srdce, ne místo něho jen kalkulačku a čtečku na peníze.
