Problém, který mě trápí, zná řada žen. Muži už jsou zkrátka takoví, a více než na vztah, je zajímáme jako „bohyně“ pro postelové hrátky. Na podobné „bilanci“ by přitom nemuselo být nic výrazně špatného, kdyby se však v mém konkrétním případě nepřetavila do bludného kruhu. Každý muž, kterého potkám, myslí v mé přítomnosti výhradně na „onu věc“, přičemž pak už bývá podružné, zda já o něj jako o milence skutečně stojím, nebo ho vnímám pouze jako kamaráda či obyčejného kolegu v práci. Nevím, co jsem komu udělala, ale obávám se, že za to všechno může i „tetino prokletí“.
Tetino prokletí?
Není to dlouho, co jsem vyhledala odbornou konzultaci u lékařky, kde byla nahlas vyřčena možnost, že za celým problémem může stát skryté trauma z dětství. O žádném konkrétním sice nevím, ale paní doktorka na věc kouká odlišnou optikou. Má totiž za to, že se na mne mohlo jaksi přenést a „podepsat“ tzv. tetiččino životní „prokletí“. A je pravda, že zrovna tetin neradostný milostný život, stimuluje mou mysl dodnes natolik, že bych pak, v nadsázce řečeno, nos nejednoho dotěrného muže nejraději „seznámila“ se svou pěstí…
Teta Agáta, sestra mého otce, bývala nejen krásnou ženou, ale především nadanou umělkyní. Hrála na klavír, zpívala a vedle zaměstnání v galerii, stíhala i ochotnické divadlo. Na svou dobu byla sice poměrně vysoká, zato však nebývale krásných rysů v obličeji. Milovala módu, a když ji někdo potkal na ulici, obvykle si povšiml dvou věcí. Její krásy a hned poté osobité parfémové vůně, která se za ní všude ze široka linula. Byla to zkrátka dáma, která měla na ještě víc, než kolik v životě dokázala. Už od mala ji táta coby neposedný bratr zlobil, že se provdá buď za nějakého hodně slavného herce, nebo naopak za vysoce postaveného úředníka. Proč ne?! Jenže teta zůstávala až do vysokého věku sama. Někdy říkávala, že jí do cesty nevstoupil „ten pravý“, jindy zase, že pro vdávání není. Až později jsme se dozvěděli podivuhodnou pravdu…
Jen do postele…
Skutečným důvodem tetina „solitérství“ nebyla vybíravost, nýbrž hrubost mužů, kteří jí vstupovali do života. Naprosto každý, který se kdy pokoušel „o její srdce“, myslel výhradně na hrátky v posteli, po nichž pak zamýšlel vztah opustit. A protože teta pánské záměry dobře znala, nedávala dlouho šanci. Ostatně, vždyť jednu dobu platila ve svém zaměstnání i jako cíl sázek. Muži se mezi sebou předháněli, kdo onu „starou, ale zatraceně přitažlivou pannu“, dostane na kolena a do postele první. Přesto šlo o „hru“ bez vítěze. Tetička všechny šmahem prokoukla a raději se věnovala vlastním koníčkům. Bohužel doba, ve které žila, nebyla k single ženám tolik tolerantní, jako je tomu dnes, čímž začaly všelijaké problémy. O svobodné Agátě se pak říkalo nejen, že je na chlapy vybíravá, ale i to, že na muže vůbec není nebo, že je divná, což její srdce těžce neslo.
Mé já by podobné drby vůbec nepoložily. Jenže je důležité zohlednit rozdílnou dobu, v níž žijeme. Tetičku, která si na pověsti dámy – umělkyně, skutečně velmi zakládala, nemístné řeči mrzely. Vlastně tak moc, že se jednoho dne dočista psychicky „zlomila“ a začala jednat.
Vychechtaný zlatokop
Bylo jí něco málo přes šedesát, když se po jejím boku zčista jasna objevil jakýsi pan Vráťa. Na první pohled sice šarmantní chlap, ale hned na ten druhý, z něho šel divný pocit. Vráťa prý „Agátku strašně miloval, takže i samotný měsíc z nebe, by jí v alobalu zabalený daroval“. Zatímco máma se z nového Agátina „přítele“ radovala, já mu říkala od začátku „nepřítel“. Pro tetu jednoduše nebyl dost dobrý a ještě ke všemu působil klasickým dojmem sňatkového podvodníka. Jenže, teta byla šťastná. Ovšem, nikoliv po jeho boku, nýbrž z prostého faktu, že už konečně mohla být před všemi zraky zadaná, normální, tedy ta, co má k sobě muže… Ideální vztah nicméně klapal jen do svatby. Když totiž Vráťa zjistil, že část tetina majetku má jistou, a s ní samou už „té postele“ v tak vysokém věku moc neužije, rozhodl si tajně zajistit jinou ženu – „milenku bokovku“. Tetička tedy byla nejen šťastně vdaná, ale současně i šťastně podváděná. A když jsem se jí později zeptala, proč tohle všechno vlastně dělala, odvětila mi, že pocit klidu ve společnosti jí byl přednější. „To jako vážně?“ Vykřikla jsem tenkrát, a v tu chvíli měla skutečně ohromnou chuť někoho praštit do nosu. Tetička to samozřejmě nebyla.
Výsledkem dění pak bylo, že Vráťa začal být na tetu nejen otravný, ale i zlý a nakonec, když ji ještě ke všemu přežil, sebral si jako bonus celý její majetek. „Říkám, vychechtaný zlatokop, jemuž bych dala nejraději ránu!“ Odvětila jsem nakonec lékařce, která po mně chtěla vystižení jeho osobnosti.
Bludný kruh pokračuje
Podobně, jako na tom byla tetička, jsem v současné době i já. Už od střední školy nemohu jít nikam, aby na mne nebylo „přilepeno“ hejno kluků a mladých mužů. Jenže, pro všechny až do posledního, ztělesňuji pouze trofej, kterou by nejraději dostali do postele, a pak opustili. Nic víc. Situace dokonce zašla tak daleko, že i jeden z mých „domnělých“ kamarádů na vysoké, uhrovitý, brýlatý a nic moc pohledný klučina Tomáš, na mne jednou z čista jasna u nich doma vystartoval, že se budeme milovat. Prý ve velikém šatníku, protože už to má promyšlené. „Spadl si z jahody na znak!?“ Vykřikla jsem tehdy a odstrčila ho. Bohužel, od té doby mám po kamarádství, které beztak existovalo jen proto, že při něm Tom plnil úkol: „Položit mě vodorovně“.
Později, když jsem začala chodit do práce, vypadalo nové prostředí nadějně. Každý se tvářil profesionálně a já si říkala, že snad budu moci s novými kolegy konečně normálně vycházet, popřípadě se kamarádit, a to bez toho, aby mi předhazovali dvojsmyslné vtípky, nebo se mi na chodbách snažili vlepit polibek. Jenže ne. Situace se opakovala i tady a já musela raději zaměstnání změnit. Jenže ani další nebylo o moc lepší. Teprve třetí možnost, kde jsem se dostala do výrazně ženského kolektivu, přinesla kýžený odpočinek. Ten však platil pouze do doby, než nastaly řeči o partnerských životech. Být „magnetem na muže“ mi totiž dodnes tajně závidí snad všechny kolegyně a já se proto opět stávám terčem pozornosti. Nebo, lépe řečeno, terčem hloupé a slepé ženské závisti. Kdyby totiž skutečně věděly, jaké je, být pro muže pouhý „sex symbol“ a ne člověk z masa a kostí, možná by je závist také brzy přešla…
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
