Mezi světově proslulými herečkami najdeme jen málo takových, které se mohou pyšnit nejen řadou významných ocenění, ale i nekonečnou přízní diváků, vyskytující se napříč světem i generacemi. Charismatická, nestárnoucí a především naprosto klasická herecká umělkyně Meryl Streep, takový případ je. Obdivují ji filmoví tvůrci i diváci, s nadšením k ní, jako ke vzoru, vzhlíží dokonce i mnozí kolegové z branže. A přece, ke špičkové úrovni nepotřebovala nikdy více, než talent a touhu, být co nejlepší. Nehraje si na ideál krásy, nepoutá k sobě pozornost skrze výstřednosti a ve svých postavách se nebojí být jiná. Kdo totiž Meryl alespoň trochu zná, pak ví, že například představitelka panovačné šéfové módního časopisu Mirandy Pristeley z filmu Ďábel nosí Pradu (2006), nemůže být v civilním životě odlišnější…
Žijící filmová legenda sice nepochází z herecké rodiny, ale umělecký cit byl odjakživa jejím průvodcem. Meryl Streep, celým svým jménem Mary Louise Streep, se narodila dne 22. června roku 1949 v astrologickém znamení Raka, v Summitu v New Jersey. Jejím otcem byl administrativní pracovník farmaceutické firmy Harry Streep II. a maminkou Mary Streep, roz. Wolf, která se živila jako výtvarnice a grafička se zaměřením na tvorbu návrhů pro reklamu. Oba rodiče, kteří na svět přivedli tři potomky, se nicméně odjakživa vyznačovali uměnímilovnými sklony, v čemž záhy pokračovala také jejich dcera Meryl. Tu oslovovalo jak umění výtvarné, tak i to dramatické, kterému se věnovala zpočátku ze záliby, ale již na střední se rozhodla, učinit z něj budoucí profesi. Coby náctiletá navštěvovala vedle středoškolských studií i kurzy dramatického umění na Vassar College a po úspěšném absolutoriu se pak rozhodla, zkusit štěstí u přijímacích zkoušek na Yale Drama School. Uspěla. Profesoři již tehdy poměrně dobře rozpoznali její tvárné schopnosti, předurčující ji pro široký herecký repertoár. Nemalou úlohu pak sehrál i fakt, že Meryl už jako náctiletá patřila svým charakterem do škatulky těch hereček, které chtějí hrát, a ne být slavné. Vždyť i o řadu let později zdůraznila, že: „Proslulost a sláva jsou vlastně věci, které jí nahánějí hrůzu…“ Než zdárně v roce 1973 odpromovala, vyzkoušela si nejen mnoho rolí, ale třeba i to, jaké je působit v zájezdovém divadelním souboru. Prostudovala si díla klasiků, včetně Shakespeara a nějakou dobu se zdálo, že jejím hlavním působištěm bude divadlo.
Našel si ji film
Na divadle ostatně získala veškeré zbývající umělecké předpoklady i zkušenosti. Do svých postav se pokaždé hluboce vžívala a dokonce trvala i na dokonalé divadelní masce. Způsob, kdy herečka ztvárňuje jen role vlastnímu civilnímu životu podobné, a ani s maskou se tvůrci často příliš neobtěžují, pro ni byl nejen cizí, ale i tak trochu nepředstavitelný, což je přesně ten moment, který z ní dodnes činí v jádru klasickou, poctivou a především hereckému řemeslu věrnou umělkyni. Nicméně, ještě před tím, než se začala psát její velká filmová kariéra, uspělo jméno Meryl Streep například v klasických divadelních dílech Višňový sad anebo Zkrocení zlé ženy… Ve filmu se debutově objevila ve snímcích Everybody Rides the Carousel, Secret Service či Julie, ale ve všech případech šlo prozatím jen o drobné roličky.
Pravý zlom do světa kamer přinesla nabídka role Inge Helms-Weiss v seriálu Holocaust (1978), skrze kterou si Meryl doslova získala obdiv široké veřejnosti. Tragický příběh mladé ženy zapůsobil natolik, že se i filmoví tvůrci rozhodli, podmanivou herečku, která vlastně není zajímavá ani tak prvoplánovou krásou, jako skutečným a pracovitým uměním, oslovovat pro další – větší díla. Za to byla Meryl, upřímně řečeno, ráda, protože dosavadní drobné zkušenosti s filmem ji příliš netěšily. Skromnost byla sice odjakživa její přirozenou vlastností, ale hraní doplňkových anebo obsahově plochých postav ji nebavilo. Tak nakonec přišla i první velká role Lindy ve snímku Lovec jelenů (1978) a spolu s ní rovnou i první nominace na Oscara, (které se pak dočkala ještě 18x). V té době ale samozřejmě netušila, že od této chvíle bude na všech pódiích, kde se předávají vzácná ocenění, skoro doma. Prvního uděleného Oscara (z celkových 3) pak získala v roce 1979 za roli Joany Kramer ze snímku Kramerová versus Kramer a druhého za roli Sophie ve snímku Sophiina volba (1982). Kromě Oscara ji mimořádná role Sophie přinesla rovněž i Zlatý Glóbus a cenu BAFTA. Z někdejší „pouhé“ divadelní herečky se tak za pouhých pár roků rázem stala prvotřídní a veřejností vyhledávána filmová hvězda.
Čtěte také: Mary McDonnell: Dáma, která si zahrála s Kevinem Costnerem, Patrickem Swayzem i „Gibbsem“ Markem Harmonem.
Silkwood, Cher i Simpsonovi
Filmů, ve kterých si Meryl zahrála, byly desítky. Z ranějších, diváky zaujala například role technicky zaměřené pracovnice Karen Silkwood ve snímku Silkwood (Silkwoodová) z roku 1983, kde se, kromě jiného poprvé objevila i spolu se svou současnou kamarádkou a kolegyní – zpěvačkou a herečkou Cher. V devadesátých letech pak zaujala, například ve filmech Chraň si svůj život (1991), Smrt jí sluší (1992) nebo Dům duchů (1993). Zatímco na plátně ztělesňovala povětšinou různě silné ženy, s více či méně dramatickým osudem, v civilním životě nalezla alespoň trochu stabilního štěstí. Krátce poté, co zemřel její první přítel John Cazale, nalezla pochopení u sochaře Dona Gummera, kterého si pak v roce 1978 vzala nejen za manžela, ale během své náročné kariéry s ním stihla přivést na svět celkem 4 potomky (3 dcery a 1 syna). Dodnes trvající harmonické manželství umělecké dvojice je, při současném stylu života mnohých jiných, stále dokola se „rozvádějících a rozcházejících“ celebrit, opravdu příjemná výjimka.
Kromě velkých filmových rolí, neodmítala Meryl Streep ani zkušenosti s mluveným slovem či dabingem, kde může překvapit kupříkladu fakt, že coby dabérka působila i v jednom díle slavného animovaného seriálu Simpsonovi (Epizoda: Bartovo děvče), kde propůjčila hlas půvabné Jessice Lovejoy…
Nepřehlédněte: Kylie Minogue: Zpěvačka a herečka, která v roce 2020 míří zpět ke kořenům.
Ďábel nosí Pradu, Železná lady i falešné zuby
Z kategorie novějších filmových děl si pak Meryl dozajista vybavíme například z role nakladatelky Clarissy Vaughan z psychologického snímku Hodiny (2002), kde se objevila jako jedna z trojice hlavních hvězd spolu s N. Kidman a J. Moore, dále z role Meryl Streep – tedy sebe samé v komedii Bratři, jak se patří (2003), kde si opět zahrála spolu s Cher, anebo z role přísné a panovačné šéfky exklusivního módního časopisu Mirandy Pristeley (Ďábel nosí Pradu, 2006), za niž získala nejen další Zlatý Glóbus, ale současně i nekonečný obdiv publika. Kromě luxusních prostor a šatů, kritici i diváci na filmu ocenili především kontrast, jak dobře se srdečná a v civilním životě usměvavá Meryl, dovedla rázem proměnit v chladnou a odměřenou dámu, tedy ve svůj pravý opak. Ačkoliv byla Streep i za roli Mirandy nominována na Oscara, tentokráte ho nezískala. Třetí proměněná soška na ni totiž čekala až do roku 2011, kdy umělkyně veřejnost znovu udivila, tentokráte jako vydařené zpodobení britské premiérky Margaret Thatcher, ve snímku Železná lady (2011). Dílo, které bylo zajímavé po mnoha stránkách, totiž překvapilo i svou precizní výpravou kostýmů. Meryl tak postavu Železné lady odehrála nejen v paruce, silných líčidlech a s různými vycpávkami v kostýmcích, ale dokonce i s falešnými zuby, které měla přilepené na zubech svých. Na ty pak po letech s humorem zavzpomínala i její filmová dcera – herečka Olivia Colman. Nicméně, ani po dalším fenomenálním úspěchu se Meryl Streep z filmového plátna nevytratila.
V roce 2018 zazářila spolu s Cher v pokračování muzikálu Mamma Mia! Here We Go Again, kde ztělesnila Donnu Sheridan, zatímco její kamarádka získala roli extravagantní Ruby, Donniny matky. Kuriozitou obsazení byl věk hereček, kdy Cher je ve skutečnosti oproti své filmové dceři starší jen o 3 roky. K dalším zajímavým postavám z posledních let patří například menší úloha Topsy z Mary Poppins se vrací (2018) nebo teta March z Malých žen (2019). V současné době Meryl Streep, (umělkyně, kterou prý herečka Bette Davis kdysi označovala za svou nástupkyni), o hereckém „důchodu“ rozhodně neuvažuje, a tak se zdá, že bude ještě hodně postav, na které se do budoucna můžeme těšit.
Zdroje: biography.com, britannica.com
