Vždycky jsem byla tak trochu snílek, který žije mimo realitu. Malovala jsem si krásnou budoucnost plnou dětí a smíchu a nikdy mě nenapadlo, že mé sny se mohou stát skutečností.
Čeká na mě vůbec ten vyvolený někde?
Ne každý má to štěstí, že při první příležitosti narazí na partnera, se kterým si bude natolik rozumět, že spolu stráví zbytek života. Já to štěstí také neměla. Jedna katastrofa střídala druhou, a tak jsem už jaksi rezignovala. Upnula jsem se na své sny a představy. V nich jsem si dopřávala to, co jsem od života chtěla, ale nikdy nedostala. Až mě kamarádka přesvědčila, ať zkusím své štěstí na seznamce. Tam přeci jen můžu narazit na více lidí, kteří se v mé blízko běžně nevyskytují.
Jak mi seznamka změnila celý život
Trvalo mi dlouho, než jsem se k tomuto kroku odhodlala. Nezapadalo to do mé představy o ideálním seznámení, ale také jsem nechtěla celý život strávit sama, bezdětná u sledování romantických filmů s brambůrkami v jedné ruce a skleničkou vína v druhé. Společně se svou kamarádkou jsem si tak založila profil na seznamce a čekala.
Napsala jsem si s několika muži, kteří mi imponovali, ale pořád to nebylo ono. Až mi přišla zpráva od nějakého Martina. Podle fotek byl pohledný a po stovkách zpráv, které jsme si během pár dnů vyměnili, jsem zatoužila i po osobním setkání.
Ta nervozita mi nedala spát
Domluvili jsme se na víkend, slíbil, že přijede za mnou a půjdeme někam na kafe. Nemohla jsem dospat a byla nervózní snad jako nikdy před tím. Nikdy jsem neměla schůzku s úplně cizím mužem, hlavou mi běžely šílené scénáře, že to ve skutečnosti může být úplně někdo jiný, že podle zpráv může být skvělý, ale co když je to podvodník a sukničkář? Jistě tyhle obavy jsou asi běžné ale i tak, když jsem měla dorazit na místo setkání, ruce jsem měla zpocené a třásl se mi hlas.
Přišla jsem na domluvené místo, on už tam čekal s kytkou v ruce a nádherným úsměvem na tváři. Najednou jsem se uklidnila a začala jsem cítit neuvěřitelně blažený a zvědavý pocit.
Změna ze dne na den
Šlo to neuvěřitelně rychle, jako bych zapomněla na všechny své obavy. Po pár měsících jsem mu už naprosto důvěřovala, začali jsme se vídat každý víkend, jezdili na výlety a milovali se, kdekoliv to jen šlo. Byla jsem zamilovaná jako nějaká puberťačka. Přesně sedm měsíců od naší první zprávy, kterou jsme si na seznamce napsali, jsem zjistila, že čekám dítě.
Panika se vrátila a nevěděla jsem, co mám dělat. Vždyť jsme pořád bydleli každý v jiném městě a jen se navštěvovali, navíc jsem se bála Martinovi reakce. Ale věděla jsem, že dítě chci.
Tuto novinku jsem mu rozpačitě sdělila a čekala, jak se začne tvářit. Reakce byla zvláštní a já nevěděla, co si o tom mám myslet. Pak mi zavolal uprostřed týdne a suše mi oznámil, že se stěhuje na Nový Zéland. Že to už plánuje delší dobu, jen nevěděl, jak mi to má říct, že se mnou už do budoucna nepočítá. Ale že v posteli to bylo dobré, a pokud se rozhodnu si dítě nechat, že mi bude posílat výživné, ale nic víc od něj nemám čekat. Dítě si nechám a najdu mu dobrého tatínka.
Proč ale najednou tak otočil, když bylo vše zalité sluncem? Tedy alespoň podle mě …
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
