Když se Ester seznámila se svým současným přítelem, věděla, do čeho jde. Petr má totiž z nevydařeného manželství dvě malé děti, které má jednou za dva týdny přes víkend ve své péči. Jenže z Ester se snaží udělat jejich náhradní matku a tlačí ji do něčeho, co jí není blízké.
S Petrem jsem se seznámila na horách
Procházel tenkrát bouřlivým rozvodem, s tehdejší manželkou se dohadoval o rozdělení majetku i o péči o děti. Začali jsme se více vídat, a protože nám spolu bylo moc dobře, tvořili jsme za chvíli pár. Ani ne za půl roku se Petr přistěhoval ke mně do bytu a začali jsme spolu žít.
Nabídla jsem mu příjemné bydlení a také azyl pro jeho děti, které k nám jednou za 14 dní přišly strávit prodloužený víkend od pátku do neděle. Myslím si, že jsem si k nim našla cestu. Pětiletý chlapec a sedmiletá holčička mi říkají teto – a celkem nám to spolu jde. Nechci si hrát na jejich náhradní mámu, protože tu svoji vlastní mají. Snažím se být něco jako jejich kamarádka. Možná by to i fungovalo, ale nelíbí se mi Petrův postoj.
Já jako náhradní matka
Ten má za to, že když máme děti u sebe, musím jim dělat maminku. On sám se ale k ničemu nemá. Takže ve výsledku to vypadá tak, že já se starám o děti, vařím jim, a také s nimi trávím veškerý čas – hraji s nimi hry, chodíme ven. Není tomu tak, že by Petr něčím přiložil ruku k dílu. Ve výsledku to vypadá tak, že od pátku do neděle večer celé dny běhám okolo jeho dětí a nemám ani chvíli čas na sebe.
Když si děti vzpomenou, že by rády domácí koláč, Petr jim řekne, že já jim ho upeču. Takže musím jít a péct. Pokud se bráním a řeknu mu, ať je třeba vezme do cukrárny a koupí jim něco tam, oponuje mi tím, že kdybych měla vlastní děti, tak to budu taky tak dělat. A mám si prý zvykat. Je to přece běžná starost matek, že svým dětem pečou koláče.
A okolo dětí musím skákat i tehdy, kdy mi není moc dobře a nejraději bych si lehla. O tom, že bych si o víkendu, když jsou u nás děti, udělala svůj vlastní program, si mohu nechat akorát tak zdát. Jsme prý rodina, tak přece nepůjdu za kamarádkami.
Rozhovor s Petrem nic neřeší
Několikrát jsem Petrovi říkala, že takto to dál nejde. Že jsou to v první řadě jeho děti a program a zábavu by jim měl vymýšlet on. Jenže to se vždy pohádáme. Petr mi vyčte, že nejsem ani trochu snaživá, že přece vím, kolik on má práce a jak má toho všeho nad hlavu. Jak se prý jednou chci starat o své vlastní děti, když ani toto nezvládám?
Čtěte také: Pavla (32): O manželském životě jsem měla jinou představu. Manžel je lenoch.
Nevím, jaké bude řešení mé situace. Pravda ale je, že jsem si možná měla najít raději bezdětného partnera. Anebo sice s dětmi, ale takového, který se jim věnuje.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní,
děti z předchozího vztahu partnerů jsou jednou z nejčastějších a nejobtížněji řešitelných sfér problémů. Tvrzení: „Když mám rád(a) tebe budu mít rád(a) i tvoje děti“ je spíše jen zbožné přání. Děti máme mít rádi za to, že jsou a ne za to, jaké jsou, děl psychjolog Jean Piaget. Žel neplatí to vždy, všude a u všech. Poměrně snadné je to u krve mé krve.
Mimořádně je to složité, pokud jsme dítka takříkajíc vyvdali či vyženili. Když se k tomu všemu přidá snaha dejme tomu tatínka oněm málem sirotečkům kompenzovat to, že z rodiny odešel + jeho pohodlnost vzniká stav jež se dá přežít leč dobře se v něm nežije. Myslím, že závěrečná slova vašeho dopisu jsou zcela oprávněná.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.