Láska kvete v každém věku, o čemž by zajisté mohl vyprávět manžel paní Veroniky. Vzali se, když mu bylo padesát let. A zatímco Veronika jen kvete a srší energií, její muž sotva stíhá.
Tajná láska z pracoviště
S manželem jsem se seznámila v zaměstnání. Byla to taková ta typická láska na pracovišti. Pavel vypadal velice mužně na svůj věk a říkalo se o něm, že mu to v manželství moc neklape. Když se začal o mě zajímat, chytla jsem se příležitosti. Byla jsem sama, svobodná a bezdětná a Pavel měl v sobě cosi, co mě hodně přitahovalo.
Ani mně nevadilo, že byl ode mě starší o celých třiadvacet let. Já byla pětadvacetileté pískle, které konečně našlo muže svých dnů. A Pavel na těch 48 let opravdu nevypadal. A tak začala láska jako z románu. Pochopitelně zpočátku tajná, protože byl Pavel stále ženatý.
Svatba jako z pohádky
Scházeli jsem se čím dál více a vztah mezi námi nabýval na intenzitě. Akorát s tím rozvodem Pavel moc nepospíchal. Takže jsem musela rázně zakročit, že takto to dál nejde – ať si prostě vybere. Jestli chce mě, nebo manželku. Vybral si mě. Ale bylo to asi i proto, že se jeho žena o našem románku dozvěděla a Pavla vyhodila z domu. Nastěhoval se ke mně a rozvod pak nedal na sebe dlouho čekat.
Konečně jsme měla to, co jsem chtěla už od začátku. Pavel byl celý jen můj. Blížila se mi třicítka a trochu mi začaly v uších zvonit biologické hodiny a já zatoužila po miminku. Pavlovi se do toho moc nechtělo, protože své dvě už dospělé děti měl. Ale nechal se přemluvit. Jenže dítě do nesezdaného svazku jsem přivést nechtěla, takže nejprve tomu všemu předcházela pompézní svatba. Vdávala jsem se jako princezna, a tak jsem se i cítila. Malý Ivánek se narodil do roka od svatby, brzy pak bráchu následovala Amálka.
Manžel zpohodlněl – a mě to s ním už nebaví
Děti rostou jako z vody, Ivánek půjde do školy a Amálka už chodí do školky. Jen na manželovi je vidět, jak ho to začíná všechno zmáhat. Za tři roky mu bude šedesát let a už nějakou dobu říká, jak se těší do důchodu. S dětmi si občas pohraje, ale spíš má rád svůj klid, takže je často okřikuje, aby nedělaly doma takový rámus.
Čtěte také: Petra (35): Od manželské hádky jsem musela pryč. Několikadenní dobrodružství mi vyčistilo hlavu.
Když chci s dětmi podnikat něco zajímavého, musím to vymyslet sama. Pavel se k ničemu nemá. Nebaví ho jezdit ani na kole, ani na bruslích. Nejraději se rýpe ve svém autě v garáži. A co se týká našeho intimního života, tak musím říct, že si připadám jako jeptiška. Místo hezkého milování dá Pavel přednost sledování televizní detektivky.
Kdybych tušila, že se z něho stane tak pohodlný člověk, nevím, jestli bych do vztahu s ním investovala vůbec nějaký čas. Přemýšlím, že ho opustím. Jsem opravdu ještě hodně mladá na to, abych žila takovým nudným životem.
PhDr. Tomáš Novák komentuje:
Vážená paní, v celé Evropské unii je akutní nedostatek princů na bílém koni. Zároveň na celém – nyní sjednoceném – evropském seznamovacím trhu je nadbytek paní a dívek toužících po tom, aby takový princ dorazil na bájném oři před jejich práh. Seskočil, poklekl a zvolal ve variantě A: „Buď navždy jen mou a naše štěstí bude úplné!“
Ve variantě B po přivinutí milky na svoji mužnou hruď navíc něžně zašeptá: „Úplné super štěstí nastane až čáp i vrána zakrouží nad příbytkem naší lásky.“ Vhledem k tomu, že mužští vrstevníci výše zmíněných paní a dívek mívají k oněm romantickým princům daleko, nabízí se volit mezi sice staršími, leč životem již prověřenými modely. Muž středního věku ba i věčně středních let pocítí coby vysněný idol závan druhé mízy. Hormonálně zdopován podává obdivuhodný výkon. Znám případ: Budoucí manžel po rozvodu pronajal na svatební obřad značnou část nejmenovaného státního zámku (o nějž se s ČR hodlá soudit Lichtenštejnsko). Celý v bílém a samozřejmě na bílém koni přijel a princeznu svých snů – též v bílém – odvezl z onoho zámku takřka až k oltáři. Svatba to byla veliká, svatební cesta vedla, kam jinam než za hranice všedních dnů. Fackovat se začali manželé zhruba rok po tom neb jejich rozpory byly již nepřekonatelné. Za další rok byli rozvedeni. Nějaký čas po konci jejich manželství ještě řešil příslušný vyšetřovatel PČR málem hamletovskou otázku. Nešlo o být či nebýt. Dilema bylo prozaičtější „Vymyslela si rozvádějící se manželka, že jí muž znásilnil nebo ne.“
V porovnání s výše popsaným krizovým vývojem dopadá vaše manželství velmi dobře. Nezbývá mi než zakončit svůj komentář slovy budovatelské písně: „Teď když máme, co jsme chtěli do rachoty zvesela…“
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
