Poslední měsíce na mě dolehly. Neznala jsem nic než povinnosti. Starost o děti a jejich domácí vzdělávání, strach o stárnoucí rodiče, kteří současnou situaci nezvládají příliš dobře. Pracovní nejistota. A k tomu všemu jsem zjistila, že manžel nasekal dluhy. Velká hádka bylo to poslední, co jsem potřebovala. Cítila jsem, že ten stres už nevydržím. Rozhodla jsem se, že na pár dnů odjedu pryč.
Ne, už nechci více odpovědnosti
Chápu, že současná situace není lehká pro nikoho. Na mě ale skutečně pořádně dolehla. Děti jsem měla na starosti já. Dohlížet na dva vyrůstající teenagery, aby plnili všechny požadavky do školy, a k tomu se neustále dívat na jejich naštvané obličeje, protože během několika týdnů karantény nemohli na své oblíbené kroužky a za kamarády, to nebyl žádný med. Do toho dělat vrbu svým stárnoucím rodičům, kteří mne neustále zásobovali statistikami o úmrtí na čínský vir. A aby toho nebylo málo, v práci nám oznámili, že není nic jisté a neví se, zda firma současnou krizi ustojí. Bylo toho trochu moc.
Manžel tomu nasadil korunu
Sice jsem cítila větší vděčnost za vše, co mám a vážila jsem si i maličkostí, ale přesto jsem současnou situaci ještě úplně nezpracovala. Dovolená v nedohlednu. Samé povinnosti. A nulový prostor pro mě. Už jsem se těšila, až přijde léto a vše se trochu spraví. Bohužel však místo úlevy přišel dopis s pruhem. Sice byl na jméno mého manžela, ale rodinné finance spravuji já, takže jsem ho směle otevřela. Dlužná částka v době, kdy vycházíme tak akorát. Myslela jsem, že spadnu ze židle. Manžel se mi přiznal, že chodil hrát automaty. Prý ze stresu a proto, aby nám vydělal peníze.
Více už opravdu nezvládnu
Celou tu dobu se snažím, co mi síly stačí. A teď toto?! Následovala hrozná hádka. Dostala jsem ze sebe všechno, co už tolik týdnů v sobě dusím. Místo podpory nebo úlevy mi manžel přidal další velké potíže, opět na mou hlavu. Rozhodla jsem se, že více už opravdu nezvládnu. Vzala jsem si kurf, pár kusů oblečení, spacák, trochu jídla a oznámila jsem mu, že se vrátím, až se situace uklidní. A že mu dávám za úkol, aby vymyslel, jak z toho všeho ven.
Starosti nechávám za sebou
Už při nástupu do auta jsem si nahlas pustila rádio a cítila jsem ohromnou úlevu. Dávám si tři dny volna v práci a jedu vstříc času pro sebe samou. Zastavuji na místech s krásným výhledem. Jen já a auto. Moje kára mne veze kamkoliv chci. Děti jsou u babičky a já jsem na ozdravném výletě. Nehodlám na sebe brát odpovědnost celého světa. Můj soukromý výlet byl to nejdobrodružnější, co jsem v posledních letech prožila.
Výlet mi prospěl více než měsíc v lázních. Postarala jsem se o sebe dokonale. Procestovala jsem okolí a domů se vrátila odpočatá. Manžel si mezitím našel novou práci a začínáme znovu.
PhDr. Tomáš Novák komentuje:
Vážená paní,
vyznění Vašeho příběhu toť přímo Večerníček pro dospělé. Budu stručný: Bravo, jen houšť a větší kapky.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
