Jsem ta z žen, kterou společnost neustále tolik odsuzuje. Pro ženy, které se dobrovolně rozhodly nemít děti, totiž moc pochopení lidé nemají. Znám to z vlastní zkušenosti. Už moje maminka mi od dvaceti podsouvala, že životní úděl ženy je plodit děti.
Stejně tak to slýchávám od kamarádek a kolegyň a také svého muže. Tomu se nakonec podařilo prosadit si svou, otěhotněla jsem na jeho žádost – no spíše proto, že mi vyhrožoval rozvodem. V roli matky se ale trápím a stojím za starou belu.
Děti jsem nikdy nechtěla a nechci je ani teď, i když doma už dvě mám
Vdaná jsem už devatenáct let. Manžel vždycky toužil po velké rodině, já jsem však o dětech nechtěla ani slyšet. Neustále jsem se vymlouvala na to, že jsem ještě mladá, pak jsem začala budovat kariéru, chtěla jsem cestovat a užívat si života. Nikdy jsem se necítila na to, abych se stala matkou. Nezměnilo se to ani po třicítce, dokonce ani když mi už táhlo na čtyřicet.
Nemám k dětem vztah, neumím se k nim chovat, rozhodně mi nejde péče o ně a děsím se výchovy. Nyní jsem ale matkou dvouletých dvojčat, které si vydupal můj manžel. Jeho sliby o tom, jak bude pomáhat, vzaly rychle za své, jen co jsem se vrátila z porodnice. Ve své roli tápu, nezvládám to a někdy mám chuť sbalit se a utéct od toho všeho.
Buď přijde dítě, nebo rozvod
Manžel byl roky poměrně tolerantní, i když jsem téma děti měla každý den na talířku. Děti chtěl od svatby, roky ale čekal a dal mi čas. Nakonec i jemu ale došla trpělivost a dal mi doslova nůž na krk. Nechtěl se připravit o možnost mít děti, a tak mi začal vyhrožovat rozvodem – zkrátka jsem si měla vybrat – buď půjdeme od sebe, nebo budeme mít miminko. Nechtěla jsem o něj přijít, vztah máme a vždycky jsme měli moc krásný. Raději jsem se podvolila a otěhotněla, než abych o něj přišla.
Sliby, chyby
Manžel mi ale slíbil, že mi bude pomáhat, jak jen to bude možné. Vydělává více peněz, proto bylo nemyslitelné, aby zůstal na mateřské on, i tak mi ale dal slovo, že jakmile přijde z práce, péči o dítě převezme on. To mu však dlouho nevydrželo, jen jsem se vrátila z porodnice, tak se začal vymlouvat – a dnes musím o každou pomoc žadonit.
Šok na ultrazvuku
To nejlepší na tom celém jsem ale ještě nezmínila. Na ultrazvuku se totiž ukázalo, že čekám rovnou dvojčata. S tím jsme rozhodně nepočítali, ale už se nedalo nic dělat. Přijali jsme to tak, jak to bylo. Jen já se z toho šoku dostávám ještě teď. Nestíhám, nezvládám péči o dvě malé děti a všechno mi totálně přerůstá přes hlavu.
Čtěte také: Květoslava (54): Dcera utekla před maturitou z domova. Naštěstí ji našli, ale mám strach, že to udělá znovu.
Každý večer propukám v pláč a přeji si být úplně někde jinde, není to tak, že bych své děti neměla ráda, ale věřím tomu, že jsem se matkou stát neměla a svým dětem nedám to, co by jim dala každá jiná žena toužící po dětech.
Beru to tak, že jsem matkou jen z povinnosti – a to je úplně špatně. Manžel navíc vůbec nevnímá, jak moc se trápím, a najednou mi oporou není.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní, redakcí požadovaná stručnost komentáře mi umožní napsat – bez hlubšího rozboru – jen jakési základní teze. Budou to pouhé tři stručné odstavce:
- Odsuzovat bezdětné je hloupost. Nechť si především každý před svým prahem zamete.
- Je mnoho mužů, kteří opustí ženu s dětmi a v lepším případě jsou pak jen tatínky na neděli. Není to hodno obdivu, ale následování jejich příkladu – v gender odlišném modelu- by trestné nebylo.
- Pozor velmi důležité: Váš dopis na mne nečiní dojem psaní od krkavčí matky. Spíše jde o sdělení osoby trpící depresí. V internetovém vyhledávači zadejte „Beckova škála deprese“. Vyplňte jí. Pokud se můj dojem potvrdí, vyhledejte lékaře.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
