Iva (41): Děti jsem nikdy nechtěla, ale manžel mi dal nůž na krk, a tak jsem se podvolila. Nyní ale trpím

Jsem ta z žen, kterou společnost neustále tolik odsuzuje. Pro ženy, které se dobrovolně rozhodly nemít děti, totiž moc pochopení lidé nemají. Znám to z vlastní zkušenosti. Už moje maminka mi od dvaceti podsouvala, že životní úděl ženy je plodit děti.

Stejně tak to slýchávám od kamarádek a kolegyň a také svého muže. Tomu se nakonec podařilo prosadit si svou, otěhotněla jsem na jeho žádost – no spíše proto, že mi vyhrožoval rozvodem. V roli matky se ale trápím a stojím za starou belu.

Děti jsem nikdy nechtěla a nechci je ani teď, i když doma už dvě mám

Vdaná jsem už devatenáct let. Manžel vždycky toužil po velké rodině, já jsem však o dětech nechtěla ani slyšet. Neustále jsem se vymlouvala na to, že jsem ještě mladá, pak jsem začala budovat kariéru, chtěla jsem cestovat a užívat si života. Nikdy jsem se necítila na to, abych se stala matkou. Nezměnilo se to ani po třicítce, dokonce ani když mi už táhlo na čtyřicet.

Nemám k dětem vztah, neumím se k nim chovat, rozhodně mi nejde péče o ně a děsím se výchovy. Nyní jsem ale matkou dvouletých dvojčat, které si vydupal můj manžel. Jeho sliby o tom, jak bude pomáhat, vzaly rychle za své, jen co jsem se vrátila z porodnice. Ve své roli tápu, nezvládám to a někdy mám chuť sbalit se a utéct od toho všeho.

Buď přijde dítě, nebo rozvod

Manžel byl roky poměrně tolerantní, i když jsem téma děti měla každý den na talířku. Děti chtěl od svatby, roky ale čekal a dal mi čas. Nakonec i jemu ale došla trpělivost a dal mi doslova nůž na krk. Nechtěl se připravit o možnost mít děti, a tak mi začal vyhrožovat rozvodem – zkrátka jsem si měla vybrat – buď půjdeme od sebe, nebo budeme mít miminko. Nechtěla jsem o něj přijít, vztah máme a vždycky jsme měli moc krásný. Raději jsem se podvolila a otěhotněla, než abych o něj přišla.

Sliby, chyby

Manžel mi ale slíbil, že mi bude pomáhat, jak jen to bude možné. Vydělává více peněz, proto bylo nemyslitelné, aby zůstal na mateřské on, i tak mi ale dal slovo, že jakmile přijde z práce, péči o dítě převezme on. To mu však dlouho nevydrželo, jen jsem se vrátila z porodnice, tak se začal vymlouvat – a dnes musím o každou pomoc žadonit.

Šok na ultrazvuku

To nejlepší na tom celém jsem ale ještě nezmínila. Na ultrazvuku se totiž ukázalo, že čekám rovnou dvojčata. S tím jsme rozhodně nepočítali, ale už se nedalo nic dělat. Přijali jsme to tak, jak to bylo. Jen já se z toho šoku dostávám ještě teď. Nestíhám, nezvládám péči o dvě malé děti a všechno mi totálně přerůstá přes hlavu.

Čtěte také: Květoslava (54): Dcera utekla před maturitou z domova. Naštěstí ji našli, ale mám strach, že to udělá znovu.

Každý večer propukám v pláč a přeji si být úplně někde jinde, není to tak, že bych své děti neměla ráda, ale věřím tomu, že jsem se matkou stát neměla a svým dětem nedám to, co by jim dala každá jiná žena toužící po dětech.

Beru to tak, že jsem matkou jen z povinnosti – a to je úplně špatně. Manžel navíc vůbec nevnímá, jak moc se trápím, a najednou mi oporou není.

Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

Autor: Michaela Richterová
ZAVŘÍT