Pracující matky mívají na své děti méně času, to je jasné. A svou nepřítomnost pak kompenzují „kvalitou“ – plánují množství výletů a akcí, návštěvy kin i zábavních parků či návštěvy u jiných dětí.
Matky na plný úvazek
Matky na plný úvazek si naopak představujeme ušmudlané, unavené, vždy ale s připravenou svačinkou pro děti, když vysedávají s podobnými maminkami na okraji pískoviště. Těžko ale říct, jak moc se dětem věnují doma. Možná, že celé hodiny tráví na serverech pro ženy.
Tak vypadají stereotypy. Každopádně ženy z obou skupin podléhají úzkostem, zda svým dětem dávají tolik, kolik by měly a kolik se od nich očekává. Ale co potřebuje dítě? Hlavně mámu spokojenou, a je úplně jedno, v čem se cítíte nejlépe.
Kolik času je tedy akorát?
Nejlepší rada zní: řiďte se zkrátka svým pocitem, potřebami dětí, ale i těmi svými. Podle psychologů je nejdůležitější období od narození do 3 let dítěte. V této době si dítě vytváří první stabilní citové vazby a je pro něj nejdůležitější rodina. Od třetích narozenin je osamostatňování na místě, a důležitý je čas, kdy vám potomek nutně potřebuje povyprávět své zážitky. Pro vás je zase podstatné, toto období si užít opravdu pořádně. Protože přijde čas, kdy vám dítě na většinu otázek jenom odsekne či řekne, že „se nic nestalo“.
Na dobu, kterou jste strávila s předškoláčkem budete ráda vzpomínat.
Být dítěti nablízku
Právě v blízkosti je jádro věci. Dítě nepotřebuje, abyste mu neustále stály „za zadkem“, dokonce to pro jeho vývoj ani není dobré. Je však potřeba, abyste mu byly nablízku v okamžiku, kdy má problém, se kterým si neumí poradit. Nemusíte jezdit s dítětem s autíčky ani si hrát s panenkami (tedy pokud si o to vysloveně neřekne), ale musíte být vždy nablízku, pokud autíčko zajede pod sedačku nebo panenka spadne z balkonu.
Psychologové také říkají, že je lepší věnovat dítěti minutu v době, kdy o ni stojí, než deset minut tehdy, kdy zájem nemá. Často požadavky dítěte z nejrůznějších důvodů odsouváme, a pak jsme celí šťastní, jak si dítě poradilo samo. Jistě, samostatnost je důležitá, ale dítě bychom měli vést k tomu, aby si nejdříve zkusilo poradit samo, a teprve potom šlo pro pomoc za námi. V dnešní době, právě díky tomu, jak velký důraz se klade na čas strávený s dítětem, o něj často pečujeme až přespříliš. Tak si dítě zvykne chodit nejprve za námi, a když se pomoci nedočká, problém si nějak vyřeší samo. Jenže! Nikoli s pocitem hrdosti, ale osamělosti.
Pomoc! Nuda…
Výsledkem toho, že se často pod vlivem společnosti angažujeme přespříliš, může být to, že se dítě neumí zabavit samo (a ani to nezkouší). Neustálým vymýšlením programu tak v dobré víře bráníme dítěti být samo sebou a samo se sebou. Aby se dítko naučilo hospodařit se svým časem je velmi důležité pro jeho další život.
Výchova dětí je obtížná věc. Lišila se v minulosti, liší se dnes, v době moderních technologií a často narazíte na výchovná doporučení, která si v zásadě odporují. I proto doporučujeme řídit se na prvním místě intuicí, hovorem s kamarádkou, která už zkušenosti s výchovou dětí má, nebo vyhledat odborníka.
Není se za co stydět, každé dítko je trochu jiné a potřebuje trochu něco jiného a psycholog vám poradí přesně „na míru“, co je právě pro to vaše dítko nejlepší. A jak trávíte čas se svými dětmi vy?
