Být dítěti nablízku

Právě v blízkosti je jádro věci. Dítě nepotřebuje, abyste mu neustále stály „za zadkem“, dokonce to pro jeho vývoj ani není dobré. Je však potřeba, abyste mu byly nablízku v okamžiku, kdy má problém, se kterým si neumí poradit. Nemusíte jezdit s dítětem s autíčky ani si hrát s panenkami (tedy pokud si o to vysloveně neřekne), ale musíte být vždy nablízku, pokud autíčko zajede pod sedačku nebo panenka spadne z balkonu.

Psychologové také říkají, že je lepší věnovat dítěti minutu v době, kdy o ni stojí, než deset minut tehdy, kdy zájem nemá. Často požadavky dítěte z nejrůznějších důvodů odsouváme, a pak jsme celí šťastní, jak si dítě poradilo samo. Jistě, samostatnost je důležitá, ale dítě bychom měli vést k tomu, aby si nejdříve zkusilo poradit samo, a teprve potom šlo pro pomoc za námi. V dnešní době, právě díky tomu, jak velký důraz se klade na čas strávený s dítětem, o něj často pečujeme až přespříliš. Tak si dítě zvykne chodit nejprve za námi, a když se pomoci nedočká, problém si nějak vyřeší samo. Jenže! Nikoli s pocitem hrdosti, ale osamělosti.