S Laurou jsme od základky nejlepší kamarádky. Prožívaly jsme spolu snad všechno. Od učení se na písemky, přes moje první lásky, až po vstup do reálného života. Lauru bych jako kamarádku nikdy za žádnou jinou nevyměnila. I přesto se musím přiznat, že některé věci mi na ní v průběhu let dost vadily, aniž bych dovedla popsat, proč. Nechápala jsem například její detailní zálibu v zeměpise, když ve skutečnosti nerada cestovala, uhýbání pohledem a klopení očí, když s někým mluvila, anebo její „převtělování se“ do celebrit. K vysvětlení, že za specifičností jejího já stojí tzv. Aspergerův syndrom, jsem došla až nedávno.