Jmenuji se Saša a je mi 34 let. Se svou čtrnáctiletou dcerou jsem si vždycky skvěle rozuměla, byly jsme spíše jako kamarádky, než matka s dcerou. Všechno se však změnilo v době, kdy jsme se s manželem začali rozvádět.

I když před tím dcera tíhla spíše ke mně, protože můj muž byl věčně někde pryč - buď v práci, na služební cestě nebo s přáteli bůh ví kde. Najednou se ale všechno změnilo a já se snažím přijít na to, co jí musel můj bývalý slíbit nebo dát, aby mě z ničeho nic začala takto odmítat. Mám totiž svědomí čisté, za náš rozchod nemohu já, ale zálety mého nadrženého bývalého. S milenkou jsem ho jednou dokonce přistihla u nás před domem v našem společném autě. To však dceři říci nemohu - a tak tiše trpím.