Už deset let pracuji v malém krámku se zdravou výživou. Na směně jsme vždy dvě prodavačky a jedna vedoucí – ta ale chodí jen ve všední dny na ranní směny. Místo vedoucí je u nás velmi žádané, má mnohem méně práce než řadová prodavačka, také lepší plat a více volna.
Když měla naše vedoucí odcházet do důchodu, brousily jsme si na její pozici zuby všechny. Majitel si ale vybral mou kolegyni a místo jí slíbil. Jenže nakonec to přehodnotil a jako vedoucí jmenoval mě. Nastalo peklo, protože Petra se s prohrou odmítala smířit.
Majitel našeho obchůdku slíbil místo vedoucí mé kolegyni Petře, protože byla služebně nejstarší. Jenže Petra je často na neschopence, moc se do práce nehrne a neustále chodí pozdě. Z těchto důvodů se nakonec náš šéf rozhodl jmenovat vedoucí obchodu mě. Já nejsem téměř nikdy doma, děti už mám velké, takže se pohlídají samy, když jsou nemocné, nikdy nechodím pozdě, práce mě baví a je na mě spoleh.
Všichni ostatní z našeho kolektivu s tím souhlasili, jenže Petra se s tím nedokázala smířit, už se viděla, jak bude bývat o víkendech doma a nebude muset chodit na odpolední směny – přepočítala se a šéf uznal, že místo si zasloužím já.
Teď ti to tady pěkně osladím
S kolegyněmi jsme si udělaly malou oslavu, vyrazily jsme si po práci do baru, kde jsme popíjely koktejly i něco ostřejšího. Opilá Petra chtěla mít přípitek. Nebyl to však klasický přípitek, začala být vulgární a vyhrožovala mi, jak mi to teď v práci osladí, když jsem potřebovala to místo dostat já. My ostatní jsme tomu nepřikládaly velkou váhu, spíše jsme se jí smály.
Smích mě přešel rychle
Moc dlouho mi ale úsměv na tváři nezůstal. Petra svá slova dodržela a v práci mi začala dělat samé naschvály. Stupňovalo se to, došlo to až do stádia, kdy falšovala inventurní listy, abych měla průšvih a hlavně manko. V jednu chvíli jsem byla na dně, myslela jsem si, že se místa raději vzdám v její prospěch a odejdu někam jinam. Tohle jsem vážně neměla zapotřebí.
Čtěte také: Katka (26): Tchyně se mnou soupeří. Nechápu, proč to dělá.
Naštěstí jsem obrovského zastání našla ve svých kolegyních, ty se mě jen tak nedaly a s Petrou to vyřídily. Začaly zkrátka dělat na oplátku naschvály jí. Když poznala, že se jí nikdo z nás nelekne, nechala toho a raději sama dobrovolně odešla jinam. Teď se nám všem lépe dýchá a náš krámek zase funguje na sto procent.
Jsem moc hrdá na své kolegyně a podřízené.
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký komentuje:
Milá Sandro,
příběh „pekla v práci“ je nepříjemnou skutečností pro spoustu lidí. V práci trávíme hodně času a obvykle nám záleží na tom, s kým. Chceme se cítit bezpečně a do práce se těšit. Nepřející kolegyně (nebo kolega) dovede vzduch na pracovišti pěkně otrávit. Dokonce znám i případy, kdy deptaná žena z práce raději odešla, než by snášela mobbing, jak by se dalo také jednání Vaší kolegyně nazvat. Mobbing (šikana na pracovišti) je pojem, který označuje nejrůznější formy znepříjemňování pracovního života a obvykle trvá delší dobu a je poměrně pravidelný. Máte velké štěstí, že Vás kolegyně podržely. Když se totiž přidá kolektiv k šikanující osobě, situace se obvykle značně vyhrotí a není výjimečné, že se oběť zhroutí a skončí v péči psychologa či psychiatra.
Místo toho malý krámek se zdravou výživou získal šikovnou vedoucí a vše skončilo dobře.
Napadá mne k Vašemu příběhu spousta otázek. Jak se vlastně stalo, že kolegyni, která chodila pozdě a do práce se nehrnula, majitel slíbil vedoucí místo? Věděl o tom, že Petra dělá všechno pro to, abyste měla průšvih? Že Vám vyhrožovala? Co na to říkal? Co mohl udělat majitel, aby šikanu zastavil? A naposledy – dal se mobbing ze strany spolupracovnic řešit jinak? Co Vám pomohlo to vše překonat? Myslím, že odpovědi na tyto otázky mohou pomoci nejen Vám do budoucna, ale i jiným zaměstnancům v podobné situaci.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
Mgr. et Bc. Vladimír Sácký: Na FF OU vystudoval jednooborovou psychologii a sociální práci s poradenským zaměřením. Již 11 let pracuje jako psychoanalytický psychoterapeut v soukromé praxi. Externě přednáší na katedře psychologie OU. Pracoval jako psychoterapeut s lidmi s chronickým duševním onemocněním. Věnuje se lektorování odborných a zážitkových kurzů. Má silný vztah k přírodě, rád čte, cestuje a zajímá se o umění.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
