O mém manželství bych mohla říci, že bylo docela pohodové. Ne, že by nikdy neprošla bouře emocí, máme za sebou hádky a hledání kompromisů, ale nakonec jsme všechny krize s manželem ustáli. Vždy se mi na něm líbilo, že byl ambiciózní a v životě se nespokojil s málem.
Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
S Vaškem jsme se brali po tříleté známosti. Věk už jsme na svatbu měli oba, navíc jsme spolu opravdu chtěli být. Z prvního bytu v pronájmu jsme se časem přestěhovali do vlastního, na který jsme si vzali hypotéku. Abychom ji v pohodě spláceli, snažil se nás manžel dobře finančně zabezpečit. Já, jako prodavačka v místní galanterii, jsem také sice donesla do rodinného rozpočtu nějakou tu korunu, ale hlavní byl manželův plat. Jako středoškolák pracoval v obchodním oddělení IT společnosti. Práce ho hodně bavila a naplňovala.
Nová práce – nový život
Během manželství se nám postupně narodily tři děti – prvorozený kluk a holky dvojčata. Zůstala jsem s nimi doma na rodičovské dovolené dost dlouho, protože přišly poměrně brzy za sebou a s dvojčaty bylo opravdu hodně práce. Holky se narodily předčasně, musela jsem s nimi cvičit Vojtovu metodu a k tomu se starat o batole. Ale zvládla jsem to, i když netvrdím, že to bylo jednoduché.
Po čas, co jsem se starala o děti, pustil se manžel do dálkového studia vysoké školy. Ekonomie a marketing ho vždy lákaly. Školu úspěšně zvládl, a já i děti jsme se hrdě účastnily jeho promoce. Když měl v ruce diplom, rozhodl se, že změní profesi i zaměstnavatele. U svého původního pracoval už dost let, a potřeboval tak změnu.
Pustil se tedy do hledání nového místa, což se mu skutečně brzy podařilo, a on se stal manažerem obchodního oddělení. Svou roli při jeho výběru jistě sehrálo i to, že měl s prací obchodníka dlouholeté zkušenosti. Změna práce přinesla do rodinného rozpočtu výrazně vyšší finance.
Finančně jsme si hodně polepšili, ale času měl manžel na rodinu méně
Zrekonstruovali jsme kompletně byt, pořídili nový automobil, a nebyl problém ani vyrazit v zimě na dovolenou do hor a v létě k moři. Já jsem se vrátila ke své původní profesi a našla jsem si místo prodavačky v malém butiku u nás ve městě. Děti začaly chodit do mateřské školky a mohu říci, že se nám vedlo dobře. Minimálně po finanční stránce. Horší to bylo s trávením volného času, kterého manžel jako manažer moc neměl. Byla jsem ráda, když občas s námi vyrazil v neděli na výlet. Jinak byla veškerá starost o domácnost na mně.
Ze zaměstnání chodil manžel hodně pozdě, práci si nosil si i domů, nebo někdy šel do kanceláře i ve víkend. Ale bylo na něm vidět, že je ve svém živlu. Navíc jsem to brala tak, že moje práce není tak náročná jako jeho, tudíž mi ani nevadilo, že mi moc nepomáhal. Možná, že jsem bývala smutná z toho, že s námi netráví tolik času, a děti si tátu příliš neužijí.
Jako blesk z čistého nebe
Jednou u nás doma zazvonil zvonek. Když jsem otevřela, stála tam velmi mladá a pečlivě upravená žena. Představila se jako Marta a řekla, že chce se mnou mluvit o mém manželovi, se kterým má už více než rok poměr. Zůstala jsem stát jako opařená a sotva se zmohla na slovo. Nicméně jsem si ženu vyslechla, ale k nám do bytu jsem ji nepozvala.
Důvod její návštěvy byl jasný. Chtěla mého manžela a to, abych mu nekomplikovala rozvod, který prý stále odmítám. S mým manželem se milují a náš vztah je prý již za zenitem, navíc jsem na rozdíl od ní stará a bez patřičného vzdělání, takže za současné situace se k manželovi vůbec nehodím, jelikož nejsem dostatečně reprezentativní. Což ona pochopitelně ano. Když odešla, musela jsem si celá roztřesená sednout a novou situaci rozdýchat.
Nedokážu mu odpustit a nevím, co dál
Večer jsem uhodila na manžela, co to mělo znamenat. K milence se přiznal s tím, že o rozvodu zatím nějak neuvažoval. Možná té ženě něco naznačil, ale asi to špatně pochopila. Prostě se vymlouval jak malý kluk. Nevím, jak současnou situaci budu řešit.
Jedno je ale jisté. Nedokážu manželovi odpustit jeho nevěru. Velmi se mě to dotklo. Bohužel mám pocit, že nám jeho povýšení moc štěstí nepřineslo. Byli jsme jako rodina sice lépe zabezpečeni finančně, ale k čemu to bylo platné, když si muž našel milenku, s níž trávil volný čas o víkendech.
Teprve nyní mi došly ty nutné přesčasové hodiny v sobotu a v neděli, kdy manžel musel neodkladně do práce. Cítím to jako jeho zradu a vím, že nikdy už nic nebude jako dříve. Možná požádám o rozvod. Ale tento krok si budu muset ještě dobře promyslet.
