O mém manželství bych mohla říci, že bylo docela pohodové. Ne, že by nikdy neprošla bouře emocí, máme za sebou hádky a hledání kompromisů, ale nakonec jsme všechny krize s manželem ustáli. Vždy se mi na něm líbilo, že byl ambiciózní a v životě se nespokojil s málem.

Tento článek vychází ze zaslaného textu od naší milé čtenářky. Všechna v článku uvedená jména byla z důvodu ochrany soukromí pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.

S Vaškem jsme se brali po tříleté známosti. Věk už jsme na svatbu měli oba, navíc jsme spolu opravdu chtěli být. Z prvního bytu v pronájmu jsme se časem přestěhovali do vlastního, na který jsme si vzali hypotéku. Abychom ji v pohodě spláceli, snažil se nás manžel dobře finančně zabezpečit. Já, jako prodavačka v místní galanterii, jsem také sice donesla do rodinného rozpočtu nějakou tu korunu, ale hlavní byl manželův plat. Jako středoškolák pracoval v obchodním oddělení IT společnosti. Práce ho hodně bavila a naplňovala.