Marika se narodila na Slovensku, kde žila i se svými rodiči do třinácti let v romské osadě. Pak se rodina rozhodla vydat do Čech. Když Marika přijela, byla zanedbaná, neuměla moc dobře mluvit a vlastně ve svých třinácti letech neuměla téměř nic.
V Čechách se jí ale zalíbilo, již tak mladá se zde zamilovala a následně se své lásky odmítala vzdát, proto ji tu rodiče jednoduše nechali, když se vraceli zpět na Slovensko. A tak začal Maričin velmi smutný příběh.
Dítě, které nikam nepatří a které nikdo nehledá
Marika zůstala v Čechách sama, bez rodiny, bez dokladů a bez jakéhokoliv dohledu. Bydlela pokaždé u někoho jiného, vždy si ji na nějakou dobu vzala jiná romská rodina. Nechodila do školy, nemohla jít ani k lékaři, když byla nemocná, nic se neučila a jen přežívala.
Nejsmutnější na tom je, že vůbec nikomu nechyběla a rodina ji ani nehledala. V sedmnácti letech se Marice zcela změnil život. Uvědomila si, že má podezřele velké břicho. Na poslední chvíli dorazila do nemocnice s tvrzením, že nejspíš bude rodit.
Když dítě nečekaně porodí dítě
Bylo to skutečně tak – Marice se zanedlouho po jejím příchodu do nemocnice narodil malý syn. Po celou dobu těhotenství nebyla u gynekologa, průběh těhotenství tak nikdo nesledoval. I přesto se stal zázrak a chlapec se narodil zdravý.
Marika ale dostala strach, všichni se na ni dívali skrz prsty, chtěli po ní doklady, byli na ni nepříjemní a chtěli vědět, proč je tolik zanedbaná, špinavá a proč ani jednou za celé těhotenství nenavštívila lékaře. To na mladou maminku bylo příliš. Chvíli po porodu z nemocnice utekla. Nevěděla, jak tohle všechno má vysvětlit, vždyť ona nevěděla vůbec nic.
Mateřský pud byl silnější
Jenže v Marice se krátce po prvním útěku probudily mateřské city. Chtěla své dítě zase vidět, obejmout, vzít do náručí. Vrátila se tak do porodnice a sestřičky ji za malým synkem pustily. Marika byla šťastná, opět ale nevěděla, co bude dělat – a všechno se to v ní pralo.
Instinktivně si chlapce vzala do náručí, rozepnula si bundu, schovala syna a z nemocnice i s ním utekla. Chtěla ho mít u sebe a bylo pro ni přirozenější utéct pryč. Daleko se ale nedostala, policie ji rychle chytila a vrátila do nemocnice. Zde se Marika měla konečně rozhodnout, co bude s ní a jejím synem dál.
Příběh se šťastným koncem
V nemocnici měla Marika veškerou péči stejně jako její syn. Navštívila ji i sociální pracovnice, která měla za úkol s Marikou dohodnout, co bude dál. Nabídla jí, že může i se synem zůstat v Klokánku, kde budou mít oba zázemí. Marika souhlasila, ale ještě ráno před odjezdem opět utekla – tentokrát sama. Chlapeček tak byl do Klokánka převezen sám, ale snaha najít mladou maminku neskončila – a nakonec se to povedlo. Následně si pracovnice Klokánku i mladá maminka prošly těžkou zkouškou.
Marika neuměla nic, učila se tím, že napodobovala ostatní. Skoro neuměla číst ani psát, hygienické návyky byly na bodě nula. Nechápala základní věci a moc nerozuměla tomu, co se po ní chtělo. Na prostředí Klokánku si těžko zvykala – bylo pro ni až moc luxusní a na úrovni.
Nepřehlédněte: Vašek (14): Roky v sobě dusil bolest, až se rozhodl pro sebevraždu. Osud mu ale přihrál novou šanci na život.
Možná i proto Marika několikrát opakovaně utekla a zase se vrátila. Jednou po svém návratu byla dokonce pod vlivem pervitinu. Její romská komunita ji neustále táhla k sobě, nejspíš jim vydělávala peníze. Bylo to strašné a pro všechny nesmírně těžké, ale i tento příběh má naštěstí dobrý konec.
Šance na nový život
I když ne všechny příběhy z Klokánka končí šťastně, u Mariky se to povedlo. Mladá maminka si vztah ke svému chlapci našla a přestala utíkat. Za pomoci pracovnic si konečně vyřídila i potřebné doklady a dokonce našla i novou lásku. Mladý chlapec z města, kde Klokánek sídlí, se do Mariky okamžitě zamiloval a nabídl jí svou náruč i pomoc. Zletilá Marika se pak nastěhovala k jeho rodině – a po rozhodnutí soudu si tam vzali i jejího synka.
Dnes už je Marika dvojnásobnou maminkou a daří se jí skvěle. Tetám do Klokánka se chodí pravidelně ukazovat a všem je moc vděčná, právě tam ji totiž naučily, co je to rodina a jak funguje.
Autor: Hanka Kupková, předsedkyně Fondu ohrožených dětí – zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc Klokánek, ve spolupráci s redakcí SpokojeneZeny.cz. Všechna jména uvedená v článku byla z důvodu ochrany osobních údajů změněna.
FOND OHROŽENÝCH DĚTÍ
Organizace byla založena v roce 1990 na pomoc týraným, zneužívaným, zanedbávaným, opuštěným či jinak sociálně znevýhodněným dětem. Fond ohrožených dětí je zřizovatelem Klokánků – zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Od založení prvního Klokánku v roce 2000 pomohl Fond již více než 9000 dětem. V současné době provozuje 15 zařízení Klokánek, umístěných po celé ČR, a má v péči více než 200 dětí. Organizace usiluje o zlepšení legislativy v oblasti ochrany dětí a zvýšení úrovně péče o děti. Více na www.fod.cz.
Klokánkům chybí pro letošní rok 30 % financí na provoz 15 zařízení po celé ČR. Přispějte prosím zasláním SMS na číslo 877 77 ve tvaru DMS FODKLOKANEK 60 a přispějete částkou 59 Kč na děti v ohrožení života. Cena sms je 60 Kč.
