Asi to nejhorší, co se může rodiči stát, je že zapomene na své vlastní dítě. Já jsem si vždycky o sobě myslela, že jsem supermatka, ale dneska už vím, že i mistr tesař se někdy utne. Možná je to věkem, možná jsem si toho na sebe vzala moc, ale co si nenapíšu, to prostě nevím!
Kafíčko s kamarádkou
Mám čtyři děti, dvě z nich mám ve střídavé péči s bývalým partnerem a ty mladší dvě si jejich otec bere každých čtrnáct dní jen na víkendy. Doma mám napsaný rozvrh, abych se v tom všem lépe orientovala, chodím do toho totiž ještě do dvou zaměstnání a každé z dětí má své kroužky. Mám ráda všechno dokonale zorganizované, snažím se dávat řád nejen sobě, ale i dětem. Jakmile ale doma zapomenu diář nebo se ráno nekouknu na denní rozvrh, jsem v koncích.
Než jsem zůstala se všemi dětmi sama, měla jsem život naplánovaný tak dokonale, že jsem měla chvíli pocit, že jsem skutečná supermatka. Dneska jsem ráda, když mi zbude dvacet minut času na rychlé kafé s kamarádkou.
Kašli na úklid
Kromě řádu jsem si vždycky potrpěla i na dokonalý úklid, ale to s léty také vzalo za své a dnes jsem ráda, že stihnu umýt večer nádobí a uklidit jednou týdně. Jednou jsem podle rozvrhu měla nejmladší dceru vyzvednout po škole a odvézt ji na hodinu flétny. Poté jsem měla zajet pro syny a odvézt je k jejich otci a zbývala mi půl hodinka času, kterou jsem chtěla věnovat právě péči o domácnost, než jsem se měla vydat zase pro dceru na flétnu.
Jen co jsem dorazila domů, že se tam zase rychle otočím, mi volala kamarádka, že je u mého domu, ať vyběhnu dolů, že dáme kafé a zákusek v kavárničce, která je hned na rohu našeho domu. Namítala jsem, ale kamarádka mě přemluvila, abych se na rychlý úklid vykašlala, že to stejně nemá cenu.
Mami, co tu děláš?
Kafé bylo dobré, zákusek ještě lepší a kamarádka měla spousty novinek, které jsme musely samozřejmě probrat. Na chvíli jsem na všechno úplně zapomněla – a najednou klepe moje dcera na okno prosklené kavárny, kde jsem si užívala svůj dýchánek. Dcera mi s naštvaným výrazem vytkla, co tam jako dělám, že musela z flétny přijet sama autobusem.
Úplně mě to zmátlo, měla jsem ještě pár minut čas a byla bych to bývala i stihla, kdybych si týden před tím nezapomněla napsat, že příští hodina flétny bude končit o půl hodiny dřív.
A tak mi to dcera dala pořádně sežrat, neměla u sebe totiž peníze, a tak si musela půjčit.
PhDr. Tomáš Novák komentuje
Vážená paní, mám pro vás dvě zprávy. Obě dobré nebo přinejmenším realistické. První – supermatky neexistují. Existují jen uštvané bytosti o tento post marně usilující. Tím samozřejmě není řečeno, že neexistují matky dobré.
Druhá zpráva zní člověk roste s úkoly. Dcera zjevně zvládla návrat domů a to v komplikované situaci. Zaslouží pochvalu. V jednom z psychologických testů zjišťujících vztahy v rodině by k její charakteristice bylo možno přiřadit položku: „Tato osoba zaslouží pěkný dárek“. Dívka by se nadále mohla z hudebních lekcí vracet sama. Ostatně nejen vracet. Mobilní telefon by byl pomyslným přítelem a pomocníkem jak cestou tam, tak i zpět. Věřím, že dcera pak doma najde maminku se sebou i s vlastním životem spokojenější, než je tomu dnes. Díky ušetřenému času s ní budete také moci vlídně pohovořit. Popustím otěže vlastní fantasie a přímo slyším, jak vám po té dívka zahraje na (Panovu) flétnu třeba Píseň osamělého pastýře Gheorghe Zamifira. Prozatím si jí lze poslechnout i prostřednictvím PC. Zklidní a je krásná.
Prožíváte podobné životní útrapy a rádi byste se s nimi svěřili? Napište nám na email [email protected].
PhDr. Tomáš Novák: V psychologickém poradenství pracuje od listopadu 1968. Ženil se o rok později. V obou sférách tudíž dospěl ke zlaté svatbě. Měl bratra. Ten žel již zemřel. Více než 90 knih. Stovky článků. Léta tvrdil, že počet jeho klientů odpovídá počtu obyvatel Ivančic. Nyní může k Ivančicím přidat i Zastávku (nedaleko Brna), tj. víc než 12 000 klientů.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
