Já a moje nejlepší kamarádka Lucka se známe již od školky. Prošly jsme spolu základní školu, první malé i velké lásky, minuty strávené v ředitelně školy či menší neúspěchy. Již na základní škole jsem si všimla, že Lucka nesnese, když jsem v něčem lepší. Začalo to tělocvikem a končilo matematikou, kde má kamarádka postrádala logické myšlení.
Naopak ona vynikala v českém a anglickém jazyce. Na střední škole se naše cesty rozdělily. Já jsem šla na ekonomickou školu, ona na pedagogickou fakultu s křesťanskou výchovou, což byl kámen úrazu. Po ani ne roce studiu na internátu musela kvůli prospěchu a chování školu opustit. Začínala znovu na oděvní škole, ke které neměla kladný vztah, teda kromě módních přehlídek, ty si vyloženě užívala. Vždy byla tak trochu herečka.
První zaměstnání a trable v ráji
Vždy jsme tu byly pro sebe, i když se závist projevovala čím dám častěji. Já dokončila střední školu a našla si první zaměstnání v kanceláři. Byla to práce asistentky ředitele za minimální mzdu, ale byla jsem ráda alespoň za možnost získat praxi. Lucie měla poslední rok před maturitou, protože první školou si studium o rok prodloužila. Již v tu dobu mě popichovala, že ta práce v kanceláři za nic nestojí, že mi pokryje náklady tak na cestovné do práce, a ještě tam trávím více času, než je osmihodinová pracovní doba.
Ona pracovat prostě nebude
V tu dobu jsem její řeči moc neřešila, až jak odmaturovala, tak to začalo. Ona nemohla zavadit o práci v kanceláři, nikde nechtěli slečnu s oděvní školou. Začala tedy v místní továrně za pásem, kde vydržela měsíc. V další firmě vydržela jen čtrnáct dní a pak už zůstala doma. Měly jsme zvyk, že jsme se třikrát týdně scházely večer před domem či na terase a vykládaly si. Ona se nudila doma a já poctivě pracovala, až jsem jednou to její věčné stěžování nevydržela a řekla jí od plic, co si myslím o tom, že nepracuje.
Řekla jsem jí, co si myslím
Neustále mi totiž vštěpovala, že je lepší nepracovat a zůstat doma, že nemá náklady na cestu do práce a další životní náklady jsou minimální. Můj plat je směšný a ona rozhodně by za takové peníze nepracovala. V tu chvíli jsem jí řekla, že ona nikdy pracovat nebude, bude se jen nechávat vydržovat přítelem a její první zaměstnání bude mateřská dovolená. V tu chvíli skončilo naše přátelství. I když jsme byly sousedky, tak jsme dělaly, že se nevidíme, když došlo na možné setkání na zahradě.
Válečná sekyra zakopána
Dny ubíhaly a my se sobě vyhýbaly jak čert kříži. Obě jsme měly svou pravdu a ani jedna z nás nechtěla ustoupit. Po roce se naši bráchové, taktéž nejlepší kamarádi, nemohli na nás dívat a obě nás v rámci plánované omluvy té druhé vylákaly do zahrady s tím, že ta druhá se chce omluvit. Ani jedna z nás to neměla v plánu, ale když jsme se viděly, tak na nás přišla melancholie našeho oblíbeného místa, padly jsme si do náruče a domluvily se, že na spor zapomeneme.
Kamarádky navždy, ale…
Prvního dubna, na apríla, mi volala Lucka, že je těhotná. Nikdo jsme jí to nechtěli věřit, ona má ráda kanadské žertíky, ale toto opravdu apríl nebyl. Má předpověď, kvůli které jsme se částečně pohádaly, se vyplnila. S příchodem miminka jsme si ani jednou na spor nevzpomněly a braly jsme to jako dar mít zdravé miminko. Všem říkala, že je ráda, že se stala maminkou, ale že to rozhodně nebylo plánované, že to byla „nehoda“. Bohužel, já jsem jí v tomto nevěřila, protože to byla jedna z možností, jak přestat chodit na úřad práce.
Po nějaké době na mateřské mě začala lákat, abych šla také na mateřskou, že je nadšená. V jejím pohledu jsem opět viděla, že neříká pravdu a nejraději by chodila do práce jako já. Opět se projevila její závistivá povaha, když se někomu daří a jí ne. Mám ji ráda a stále ji beru jako „nejku“, ale o financích se s ní nebavím, protože vím, že by bylo opět po kamarádství.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
