S Jardou jsme se poznali na oslavě narozenin mojí kámošky. V té době to byl její spolužák, se kterým jsme si okamžitě padli do noty. Na oslavě se sice mezi námi nic nestalo, ale krásně jsme si popovídali. Já nejsem zrovna otevřený typ, ale asi mi pomohlo těch pár panáků, které jsem měla, a sama sebe jsem překvapila, jak jsem se nenuceně s Jardou dala do řeči.
I moje kámoška docela hleděla – a proto, když ji na druhý den Jarda poprosila o moje číslo, bez řečí mu ho dala, ale mně to neřekla, prý abych byla překvapená.
A to jsem teda byla! Druhý den navečer mi došla SMSka od Jardy, zda bych se s ním ještě nechtěla někdy vidět, že se mu líbilo, jak jsme si popovídali a že bychom v tom mohli pokračovat. Byla jsem jako v sedmém nebi, až mi skoro zmizela kocovina. Celý večer jsme si s Jardou dopisovali a domluvili jsme se, že si příští den zajdeme na večeři do restaurace v našem městě. Moje kámoška mi pomohla s přípravami – a já, plna očekávání, jsem se vydala na své osudové rande.
Jak budeme platit?
Celé rande probíhalo skvěle, bála jsem se, že bez alkoholu už nebudu tak uvolněná, jako na oslavě, ale s Jardou to šlo všechno tak nějak samo. Měli jsme si stále o čem povídat, zjistili jsme, že máme i podobné chutě. Byl galantní a pozorný, prostě všechno, co by si mohla žena od muže přát. Teda až do doby, kdy přišla číšnice s lístkem.
Považovala jsem za samozřejmé, že za mne muž na prvním rande zaplatí, ale ze slušnosti jsem řekla, že můžeme zaplatit na půl. A Jarda bez problémů přikývl. Ne, že by mi dělalo problém něco zaplatit, ale tato situace mi přišla poněkud trapná, zvláště po tom, jak se na nás servírka podívala. Dýško jsem jí také nechala já, vypadalo to, že Jarda ani nemá v plánu jí cokoli navíc nechávat. Tak co už, třeba je tak vychovaný, aby šetřil a je prostě opatrný. Jestli spolu začneme chodit, situace bude jistě jiná.
Jenže to jsem se spletla
Ano, začali jsme spolu chodit – a kromě Jardova neustálého šetření jsem na něm neviděla jedinou chybičku. Když jsme šli do kina, nesl si s sebou vlastní dobroty, přece nebudeme vyhazovat tak strašné peníze za popcorn a colu! Jídlo a pití do sálu nosil pod bundou. Jednou mu to před pokladnou vypadlo – a to byl teprve pořádný trapas! To už jsem se neudržela a řekla mu, že už to přehání. Vždyť má docela dobrou práci, a kromě stavebního spoření nic nesplácí, tak proč by si nemohl koupit ten blbý popcorn?
Nepřehlédněte: Božena (55): Naše dcera dělá zaměstnání, které nemůžeme skousnout. Pro peníze s tím ale skončit nehodlá.
Jenže Jarda jako by neslyšel. Tak šly dny dál a nic se nelepšilo. Tedy v ohledu na peníze, jinak mezi námi došlo k další změně – Jarda mi navrhl společné bydlení. Byla jsem z jeho nabídky nadšená až do chvíle, kdy jsem měla narozeniny. Těšila jsem se, čím mě Jarda překvapí. Ale moje překvapení bylo ještě větší, než jsem čekala.
Vzal mne do nákupáku a řekl, že si mám vybrat dárek do tisícovky. Dobře, řekla jsem si, je to praktický kluk a chce, abych měla z dárku radost. Tak jsem si vybrala krásnou kabelku za 1.060 Kč. Věřte, nebo ne, na pokladně po mě Jarda chtěl těch 60 korun! Jako v transu jsem vytáhla peníze z peněženky a co nejrychleji z obchodu utekla.
Po tomto zážitku nevím, jestli se mám k Jardovi nastěhovat. Bojím se, že to bude jen a jen horší. Promluvit si s ním o tom už nemůžu, zkoušela jsem to několikrát a vždy mi jen odpověděl, že on je prostě takový.
Tento článek vychází z příběhu zaslaného naší čtenářkou. Přestože redakce zná pravé jméno čtenářky, z důvodu ochrany soukromí byla všechna v článku uvedená jména pozměněna. Použité fotografie jsou pouze ilustrační.
