S Jardou jsme se poznali na oslavě narozenin mojí kámošky. V té době to byl její spolužák, se kterým jsme si okamžitě padli do noty. Na oslavě se sice mezi námi nic nestalo, ale krásně jsme si popovídali. Já nejsem zrovna otevřený typ, ale asi mi pomohlo těch pár panáků, které jsem měla, a sama sebe jsem překvapila, jak jsem se nenuceně s Jardou dala do řeči.

I moje kámoška docela hleděla – a proto, když ji na druhý den Jarda poprosila o moje číslo, bez řečí mu ho dala, ale mně to neřekla, prý abych byla překvapená.

A to jsem teda byla! Druhý den navečer mi došla SMSka od Jardy, zda bych se s ním ještě nechtěla někdy vidět, že se mu líbilo, jak jsme si popovídali a že bychom v tom mohli pokračovat. Byla jsem jako v sedmém nebi, až mi skoro zmizela kocovina. Celý večer jsme si s Jardou dopisovali a domluvili jsme se, že si příští den zajdeme na večeři do restaurace v našem městě. Moje kámoška mi pomohla s přípravami - a já, plna očekávání, jsem se vydala na své osudové rande.